Sbírá osudy lidí a dává je do knižní podoby, aby neupadli v zapomnění.

Můžete lidem, kteří nečetli vaše knihy, přiblížit vaši tvorbu? O čem píšete ve vašich knihách?

Zajímám se o životní osudy lidí. V mých knihách je spousta těch, kteří odešli za hranice po roce 1939. Dále lidí, co odešli v 30. letech do Francie, kde se z nich stali naturalizovaní Francouzi a stále byli cizinci, i když žili ve Francii. Pak píši o další skupině lidí, co odejdou v roce 1939 za hranice a vrátí se po šesti letech domů. O lidech od vládního vojska, letcích a mnoha dalších osobnostech. Objevil jsem četníka, který se narodil ve Strakonicích a střílel na parašutistu kousek od Křivoklátu.

O tomhle všem píši a zajímám se o vše, co je s těmito událostmi spojené. Především v oblasti Strakonicka.

Jaký postup psaní jste volil?

Knihy jsem psal pozadu. Nejdřív jsem vydal trojku, dvojku a loni jsem vydal jedničku, to byli letci. Letce jsem si chtěl nechat na konec, jsou má srdeční záležitost. Na křtu knihy byla maketa letadla jedna ku jedné. Celá akce pro mne hodně znamenala. Jinak, co se týče knížek, tak každá funguje samostatně, v podstatě na sebe navazují i nenavazují. Tím chci říci, že pokud máte všechny tři díly, tak vám to dává určitou představu o vojenských osobnostech.

Zajímavostí knih je, že v nich najdete fotografie, které nebyly nikdy publikovány. Jsou to fotografie například z rodinných archivů, které vám rodina půjčí.

Prozradíte čtenářům, kde jste nasbíral potřebné informace k napsání vašich knih?

Řada informací není zrovna ideálních, ale základní vodítko ke sbírání informací o lidech je vždy jasné – kde se dotyčný narodil, domovská obec dotyčného nebo jakýkoli příbuzenský poměr na Strakonicku.

Dalším základním zdrojem byly také informace získané z Ústředního vojenského archivu v Praze. Pomohla i odborná literatura a pochopitelně rozhovory s rodinnými příslušníky a dalších několik zdrojů.

Co dalšího na tento rok chystáte a na co se mohou čtenáři těšit?

Tak abych správně začal. Projekt Muži na správné straně jsem uzavřel, protože loni v září vyšla kniha o letcích a křest uvedené knihy byl poměrně dost veliký. Měli jsme letadlo na nádvoří, byli zde i tři váleční veteráni. Z toho jeden přiletěl z Ameriky. Byl to Čech, který sloužil v americké armádě a bojoval ve Vietnamu. Projekt je už sice uzavřený, přesto se mi podařilo najít další vojáky.

Pátá kniha nese název Vávra, těší mě. Asi se ptáte proč. Začalo mne zajímat moje příjmení. Zjistil jsem, že mé příjmení se vyskytlo na západní i východní frontě. Přišel jsem i na další vojáky a mnoho dalších zajímavých věcí. Rozhodně je o čem psát.

Autor: Iva Krejčová