Uplynulo již 765 let od vůbec první doložitelné zmínky o Sezimově Ústí, původ má v roce 1250. V té době byl vydán souhlas se zasvěcením zdejšího kostela sv. Dominikovi.

Druhým výročním letopočtem je rok 1420, tedy 595 let od doby, kdy Husovi stoupenci město opouštějí a aby nepadlo do rukou nepřátelských, doslova za sebou spálí mosty.

Obyvatelé se pak vydali na Hradiště (v Husitské epopeji ho autor knihy Vlastimil Vondruška uvádí jako Hradišťko). Toto sídliště bylo ve 13. století rovněž vypálené a jeho obyvatele přijalo právě Sezimovo Ústí. Téměř o 150 let později se společně odtud vydají na opuštěný ostroh nad Lužnicí a zakládají Tábor.

Třetím výročím letošního roku druhého největšího města táborského okresu je návrat k původnímu jménu, a sice Sezimovo Ústí. Letos je to 95 let, kdy se přestalo nazývat Starý Tábor.

Zásluhu na obnovení jména, jež městu dal Sezima nebo také Sezema z Ústí, z mocného rodu Vítkovců, měl zdejší pedagog, regionální archeolog a spisovatel Josef Švehla. Kronikář v té době udělal jen strohý záznam:

„Velepamátný jest pro naši obec rok 1920, kdy zásluhou Švehlovou dostává se naší obci původního historického pojmenování Sezimovo Ústí."

Současné vedení města toto 95. výročí nijak nezmiňuje. Zůstalo ve stínu Jana Husa.

„Letošní rok byl Husovým výročím, proto jsme se soustředili na něj," zdůvodnila místostarostka Ludmila Svatková s tím, že starosta Martin Doležal se v květnovém zpravodaji věnoval 70. výročí osamostatnění Sezimova Ústí od Tábora, k němuž ho Němci během války připojili. Krátce po jejím konci, již 1. července 1945, se stalo opět svébytným městem.

České Pompeje

Sezimovo Ústí zaniklo na konci března roku 1420. Zbyly z něho je rozvaliny, kvůli nimž se přirovnává k osudu Pompejí. Obě města lehla popelem, na rozdíl od antického, se ale znovu oživlé a osídlené Sezimovo Ústí nedostalo na seznam UNESCO.

„Teprve v 18. století zapomnělo se jeho původního názvu úplně a píše se místo něho Starý Tábor," připomíná kronikář. Čtyři sta let leželo Ústí v troskách, až v roce 1826 došel na táborský magistrát tkadlec Antonín Ťoupalík a zažádal si o stavební parcelu na rozvalinách. „…aby mu na obecních pozemcích, jimž se říká „starotáborské pastviště" přenechal místo pro založení domku a zahrady. Tak na ruinách zaniklého a z paměti potomků vymizevšího Sezimova Ústí vznikla nová obec."

Táborský tkadlec byl tak prvním, který svým zájmem začal zaniklé Ústí stavět na nohy. Naštěstí se k němu přidávali další, v první fázi tu Antonín Svatoš vyměřil 81 parcel. Tu zcela první si za dva roky vydražil právě Antonín Ťoupalík. V roce 1832 už v historickém Ústí stálo téměř 60 nových domků a přes dvacet dalších bylo rozestavěných.

„Život prvních zdejších osadníků byl velmi svízelný. Výdělků bylo skrovně, pozemků nebylo, a tak odjížděli všichni práce schopní za prací do Vídně," popisuje kronikář situaci prvních novodobých obyvatel rodícího se města.

V listopadu roku 1882 tu ale už žilo tisíc lidí. Na povzbuzení ducha mělo velký vliv založení prvního spolku Čtenářsko ochotnického. Pak už se život rozběhl.