V kapele Aleš Brichta Project hraje David Vaněk na elektrickou kytaru tři roky. „Na konkurz mne doporučil bývaly bubeník Aleše Brichty," řekl na nedávném Magmafestu 2015 v Písku. V rozhovoru pro Strakonický deník ale také řekl, že v jedné ze zkoušek dokonce porazil i samotného Aleše Brichtu.

David Vaněk Jak jste se dostal k hraní v kapele Aleše Brichty a jak dlouho zde působíte?

Na doporučení bývalého bubeníka Aleše Brichty, Martina Voděry, jsem byl pozván ke konkurzu, který proběhl v únoru 2012 v Pražském MusicCity. Dostal jsem zadání o třech skladbách, a to Barák na vodstřel, Deratizér a Proč od Arakainu. Přehrávka dopadla úspěšně, avšak byla přede mnou další zkouška. Prozkoumání mých lidských a komunikačních hodnot u piva a řadě panáků rumu. Ten večer, jak se říká, mi to sedlo. Přepil jsem i Aleše Brichtu, žádnou ostudu jsem neprovedl, takže přijetí bylo v kapse.

V jakých známějších kapelách jste dosud jako kytarista hrál a která vás doposud nejvíce ovlivnila?
Hrál jsem ve spoustě kapel, už si možná ani na všechny nepamatuji, ale za zmínku jednoznačně stojí Mindwork, kde jsem se neuvěřitelně vyhrál. Hráli jsme extrémně složitou hudbu a sklidili jsme mnoho uznání. Dokonce proběhly dvě nominace na cenu Anděl v kategorii hard'n'heavy. Dále mě velice ovlivnilo sedmileté působení v pražském Nightwish revivalu, kde jsem se začal zajímat o symfonickou hudbu, a to i po praktické stránce. Vystudoval jsem konzervatoř Jaroslava Ježka a svůj zájem jsem soustředil na teoretické předměty, jako je harmonie, kontrapunkt, instrumentace, intonace apod. Díky škole jsem byl schopen dát dohromady tři velké koncerty Nightwish revivalu a Pražského filmového orchestru. Což znamenalo odposlouchání originálů a rozepsání do not pro celý orchestr. To ale bylo probdělých nocí! Dále by mě rock metaloví fandové mohli znát z kapel Rimortis, Dirty game nebo Death revival. Občas se naskytne i nějaké hostování.

Nejváženější je pro mne hostování v kapele Báry Basikové. To byl taky majstrštyk, když jsem měl dva dny na nastudování patnácti skladeb, pak následovala jedna krátká zkouška v den koncertu a hurá do Mohelnice. Jinak každá kapela mi něco dala a něčím mě ovlivnila, čili při tom množství se těžko rozhoduje, kdo mě ovlivnil nejvíce.



Co vás nejvíce právě na kytaře bav? Hrajete i na jiné hudební nástroje?

Na kytaře mě nejvíce baví to, že je to jeden z mála nástrojů, na který se dá zahrát harmonie i melodie zároveň. L. v. Beethoven prohlásil, že kytara je jako malý orchestr. Já bych tedy ještě přidal klavír. Nicméně kytara má více zvukových, (témbrových) možností, dále vibráta, glissanda a flažolety. To klavír neumí. Na konzervatoři jsem na klavír musel hrát povinně, ale hodně mě to bavilo. Přidal jsem si i jeden rok klavíru navíc a bylo období, kdy mě klavír bavil více jak kytara. Naštěstí to přešlo (smích). Do kytary mě vlastně navezli rodiče, ve skutečnosti jsem chtěl od mala hrát na housle, tak mi přítelkyně k loňským vánocům ty housle koupila. Bohužel na ně nemám moc času, hlavně jen večer, a to zas doma nikdo nehodlá poslouchat, takže houslista už asi ze mě nebude. Ale rád si občas zahraji třeba nějaké country s chlapama v hospodě.

Můžeme vás a kapelu Aleš Brichta Project slyšet ještě letos v jižních Čechách?

Prozatím se v jižních Čechách nic nerýsuje. Situačně nejbližší byla akce 5. června v Domažlicích s Aleš Brichta trio, což je sestava Aleše Brichty určena především na menší akce typu firemní večírky, různé party apod. A 26. června si zas s AB Projectem zahrajeme na Basinfirefestu ve Spáleném Poříčí.

David Vaněk Co vás v rámci této kapely letos čeká za největší akce?

Kromě pár velkých festivalů, jako třeba Basinfirefest a Magmafest v Jihlavě, snad jen křest nové desky s názvem Anebo taky datel, který se koná 11. června v Pražském Hard rock cafe. Možná na podzim rozjedeme i nějaké zajímavé turné k nové desce, ale to je prozatím jen teorie.
Má vyjít nová deska. Můžete ji nějak popsat blíže? Na co se mohou nejvíce posluchači těšit a máte v tomto albu i svou vlastní tvorbu?
Již zmíněná deska Anebo taky datel, která je již prakticky hotová, je návrat ke kořenům Aleše Brichty s Arakainem. Ačkoliv je žánrově pestrá, jednoznačně převažuje tvrdě metalová složka. Lidé, kteří už měli možnost desku slyšet, se shodli na tom, že Anebo taky datel je víc Arakain, než současný Arakain. Na albu mám pět vlastních skladeb, tedy jen hudbu včetně aranží. Linku zpěvu a text si Aleš vždy vytváří sám, tak aby mu to sedlo do „huby".

Jste nejmladší člen kapely Aleše Brichty. Vnímáte to jako výhodu, nebo naopak?

Já osobně neposuzuji lidi podle věku a myslím, že i moji spoluhráči mají stejný přístup. Akorát pro Aleše je každý, byť jen o měsíc mladší než on sám, cituji: malý smrádě (smích). Jinak opravdu nepociťuji žádné výhody, či nevýhody. Jsme na jedné lodi, kde má každý svůj úkol, na kterém závisí chod celé kapely. A tak jsme si rovni.

Jakým způsobem se vy sám dále v hudbě realizujete?

Jednou za čas, když se mi uvolní nějaký den, si ještě zahraju s partičkou Ronnie James Dio tribute band. Jinak učím kytaru v ZUŠ Harmony v Dolních Břežanech na plný úvazek a hudební výchovu v ZŠ Dolní Břežany na druhém stupni. Když se k tomu přidá víkendové hraní s Alešem, tak jsem rád, když mám vůbec v týdnu nějaký den volna. A to pak nechci kytaru ani vidět. Ale stejně to většinou zaplním nějakým soukromým učením kytary, jelikož neumím moc dobře odmítat nabídky.

Hraní v kapele je časově velmi náročné. Do jaké míry ovlivňuje váš osobní život?

Nejsem si jist, zda nějaký osobní život mám. Přes školní rok nedočkavě počítám každý týden do letních prázdnin. Pak přijdou prázdniny a najednou jsem v šoku, že nemám co na práci a zjistím, že je to strašná nuda. Tak mohl bych jet třeba někam k moři, ale každý týden mám narušený nějakými koncerty, a tak si říkám, že čtyři dny u moře i s cestou nemají cenu. Ale existuje jedno místo, kam jezdím za odpočinkem a čerpáním pozitivní energie. Je to Ralsko, které se vyznačuje nádhernou přírodou od Máchova jezera až po Hamerské jezero a hlavně tam mám ty nejlepší přátele. Tam je pro mne každá minuta malým zázrakem.

Autor: Tereza Kadlecová