První trolejbusy nazývané ve své době spíše elektrobu᠆sy jezdily ve městě jen dva a to od kasáren dělostřelců na Pražské k městskému hřbitovu. Na snímku pořízeném pravděpodobně při zahájení jejich pravidelné dopravy dne 27. října 1909 stojí vpravo na konečné tramvaj a vlevo je připraven k jízdě trolejbus.

Vlevo jsou dělostřelecké kasárny, vpravo hostinec U zastávky (také U Kocmoudů). Když se trolejbus směrem ke hřbitovu rozjede, bude přejíždět koleje plzeňské dráhy u zastávky Staré město. Ze snímku je patrné, že trolejbus byl výrazně užší než tramvaj. Na podélných sedadlech se asi cestující dotýkali koleny.

Trolejbus byl napájen stejně jako tramvaj 500 – 550 V, ale nahoře měl dva vodiče, po nichž jezdil čtyřkolový vozíček sbírající proud, který se vedl volným kabelem do vozu. Samotný vozíček byl k vozu také připojen. Rozsah pojezdu vozů od trolejového vedení na obě strany byl 4 m, což umožňovalo dvěma protijedoucím vozům se snadno vyhnout. Jen se muselo zastavit a řidiči si vyměnit kabely od vozíčků.

První trolejbusy ke hřbitovu byly zavedeny tak trochu z nouze. Radnice od ro᠆ku 1888, kdy připravovala tramvaj taženou koňmi, pak parní tramvaj a přibližně od roku 1904 elektrickou, vždy počítala s linkou k městské᠆mu hřbitovu. V roce 1908 však c. k. úřady nepovolily křížení tramvajových kolejí s železnicí. Na Pražské byly dvoje koleje, z nichž druhé byly na kopci a radnice navrhla vybudovat podjezd. Plzeňské koleje ale podjet nešlo. Nakonec radnice začala ustupovat od tramvají a uvažovala o trolejbusech. Tehdy už podobný trolejbus jezdil od roku 1907 od ná᠆draží v Českých Velenicích do centra Gmündu.

V květnu 1908 radnice pod tlakem c. k. úřadů a c. k, státních drah definitivně rozhodla, že bude jezdit kolejová tramvaj a po části Pražské přes železniční koleje automobil s kladkou. Dne 9. února 1909 se konalo komisionelní hledání tratě pro elektrické automobily od plzeňské železnice k obecnímu hřbitovu. Komise neshledala žádné závady.

Čekalo se však, až se první trolejbus koupí, na trať byl dopraven 11. října 1909. Potom proběhlo školení řidičů, vyhotovení vůdčích listů, zkušební jízdy, takže se začalo jezdit s obecenstvem dne 27. října 1909. Druhý trolejbus se koupil v roce 1911 od stejné firmy Daimler-Mercedes-Stoll z Vídně.
Od kasáren na hřbitov následovaly zastávky u jatek a u pivovaru.

Oba trolejbusy parkovaly v tramvajové vozovně na Novohradské. Na Pražskou byly dopravovány nejprve po vlastní ose párem koní speditérské firmy Antonín Ferus, později na podvozku, který byl v depu k tomu účelu vyroben, tažen tramvají až k plzeňské zastávce.

Stejné místo v roce 2016.

Provoz prvních trolejbusů zastavila 1. světová válka. Dne 1. srpna 1914 vyjely naposled. Oba trolejbusy byly zabaveny pro válečné účely. Elektrické zařízení bylo odmontováno a nahrazeno spalovacím motorem, čímž z trolejbusů vznikly autobusy a c. k. erár je vyslal na frontu. Původně měly oba trolejbusy pestrý nátěr, spodní část byla hnědá, horní žlutá, doplněk u zadního kola také žlutý, což se asi kromě nápisu vojensky zamaskovalo.

František Rada vzpomínal, že jeden z jeho přátel, když se vrátil z haličského bojiště, vyprávěl, že při ústupu u Lvova uviděl vedle silnice převrácený jakýsi vehikl, v němž podle nápisu poznal s překvapením náš hřbitovní trolejbus.

JAN SCHINKO