„Obhájení titulu je pro mě i pro Lukase veliký úspěch," raduje se policista, který slouží u čtyřčlenné specializované kynologické jednotky v Lišově. Jedním z jeho kolegů je praporčík Pavel Majer, který se stal nejlepším psovodem praxe v roce 2012.

Na cestě za úspěchem čekalo Luboše Grice, Lukase a deset dalších účastníků (v kategorii drog) šest disciplín. Posuzovala se rychlost a přesnost označení. Začínali prohlídkou dvou objektů. První byl složitější, šlo o devět či deset místností ve starých kasárnách. Ty byly v havarijním stavu a psovodi i jejich čtyřnozí svěřenci tak museli dávat dobrý pozor, kam šlapou, aby se zbytečně nezranili. „Pes musel vyhledávat vzorek s drogou v dírách ve zdi, chybějících podlahách a podobně," popisuje Luboš Gric. Druhým objektem byly dvě obyčejné obydlené místnosti, podobné těm z běžných domovních prohlídek. Následoval test se šesti židlemi a šesti pověšenými oděvními svršky. Drogu obsahoval pouze jeden z nich.

Novinkou letošního ročníku bylo hledání omamných látek v lese na ploše 20 x 20 metrů. Tato disciplína vychází z praktických zkušeností, na něž policisté narážejí třeba při raziích na vietnamských tržnicích. Obchodníci totiž dobře vědí, že mít návykové látky přímo u sebe ve stánku je riskantní. Proto je zakopávají do země, schovávají do děr ve stromech a podobně.

Na závěr soutěže čekalo psy hledání drog v nákladních autech ve vojenském prostoru a v autobusech. Měli časový limit, ten však nebyl zcela rozhodující. „Pes musí pracovat hlavně spolehlivě, ne rychle. Hledání nesmíme uspěchat. Toto dost lidí podcenilo a pak na to doplatili," vysvětluje Luboš Gric, jenž trénuje pro policii více služebních psů. Lukase a Barnyho na hledání drog, Arga na výbušniny. Pak je tu ještě malý Atos, Lukasův potomek. Ohledně jeho specializace ještě nemá psovod zcela jasno, ale je pravděpodobné, že štěně půjde v otcových stopách. Lukas je totiž kvalitní pes s doživotní chovností, takže je zřejmé, že předal Atosovi dobré geny.

S tréninkem psů začíná Luboš Gric kolem dvou let jejich věku. Nejdůležitější je podle něj to, aby byl pes dobře socializovaný. Nesmí se bát lidí, chodit po městě a podobně. „Pes na vyhledávání drog musí být aktivní aportér, pes na hledání výbušnin musí být hodně žravý. Buď to v nich je, nebo není," popisuje psovod s úsměvem. Základ výcviku je stejný, rozdíl nastává až při označování nálezu. Zatímco u drog může zvíře aktivně štěkat, hrabat i kousat, výbušniny musí označit pouhým pasivním zalehnutím k místu.

Policejní psi dokážou v zásadě rozlišovat šest druhů drog. Marihuanu, hašiš, kokain, heroin, efedrin (pervitin) a extázi. Začíná se s marihuanou, která je hodně aromatická. V případě potřeby se psi dokážou naučit vnímat i nové látky nebo příměsi. A to i v pokročilejším věku. V praxi se to týká zejména pervitinu, který každý z výrobců „vaří" trochu jinak.

„Je to jednoduché, ale trénink musí být pravidelný. Na druhou stranu ho nemůžeme přehánět, psa musí stále bavit. Důležité je odměňovat ho," uzavírá Luboš Gric.