Rudolf Kalčík při psaní scénáře využil znalostí z vojenské služby u Pohraniční stráže. Šumavskou přírodu miloval, o čemž svědčí i jeho texty k fotografickým publikacím. Jeho knihy mají mnozí obyvatelé Šumavy dodnes doma, a co na tom, že v nich vystupují pohraničníci jako hrdinové bojující proti narušitelům, o nichž se teprve až po roce 1989 mohla psát pravda.

Na spisovatele Rudolfa Kalčíka ráda vzpomínala Ludmila Frydlewiczová z Kvildy, kde vedla místní školu. „Se spisovatelem Rudolfem Kalčíkem jsme kamarádili, naše děti mu říkaly strejdo," říkala. Ve filmu se promítla i Kalčíkova znalost Kvildy a jejích obyvatel. „Při natáčení pohřbu na hřbitově hráli hudebníci trauermarš čili smuteční pochod," vzpomínal před pěti lety její muž Jiří Frydlewicz

„Málokdo ví, že ho složil zdejší lesák, zapálený do muziky, který měl piano v baráku. Spisovatel Rudolf Kalčík kdysi na Kvildě bydlel, tak ho dobře znal a jeho trauermarš ve filmu využili. Kalčíkovi se pro jeho práci navíc vždycky hodilo, že uměl výborně německy, dokonce i s bavorským dialektem, " doplnil Jiří Frydlewicz. Scénárista Kalčík se při psaní inspiroval legendou Kiliána – Franze Nowotného. Ten pocházel z německé rodiny s pašeráckou tradicí ze Starých Hutí. V roce 1946 byl odsunut do Bavorska a žil v Röhrnbachu.

Spisovatel David Jan Žák, autor románu Návrat Krále Šumavy o Josefu Hasilovi tvrdí, že Rudolf Kalčík chtěl psát právě o Josefu Hasilovi.
„Prozradil mi to spisovatel Petr Pavlík, který s Kalčíkem kamarádil," říká David Jan Žák.

„Jenže z ÚV KSČ mu to zakázali. Když později psal Kalčík další příběhy pohraničníků, chtěl se dostat blíž k drátům, ale tam ho nepustili. Proto i fabuloval a využíval vzpomínky z 50. let, kdy tam sloužil," dodával David Jan Žák, který o Rudolfu Kalčíkovi píše i v úvodu knihy Král Šumavy – román a literární reportáž, spojující dílo Rudolfa Kalčíka a Žákovy dokumenty o Josefu Hasilovi.

Na otce vzpomínala pro Deník i dcera Světlana Petkovová. „Teď po revoluci se už ví, že Králem Šumavy je Josef Hasil. Táta měl Kvildu rád, také tam i bydlel. Po válce tu byla zotavovna pro zbídačené děti, které za války strádaly. Moji rodiče tam byli jako dětští vedoucí. Otec Rudolf byl těžký intelektuál, maminka Eva byla turistka. Matka chodila do kopcích, táta by zase raději seděl v hospodě. Bydlel v Sušici, kde byl na vojně. Protože měl hodně dioptrií, dělal kulturního referenta. Později psal pro Československého vojáka. Když táta umřel, bylo mi 21 let. Mrzí mě, že jeho další stěžejní díla zůstala ve stínu Krále Šumavy, třeba V hraničních horách nebo Drsná planina. Král je ale holt králem. Jsem moc ráda, že se film stále líbí a že jej lidi mají rádi. Táta by měl hroznou radost," svěřila se dcera Světlana Petkovová.

Rudolf Kalčík (13. září 1923, Berehovo na Zakarpatské Ukrajině, – 15. února 1980, Praha) byl český prozaik, filmový scenárista, autor ideově a tematicky vyhraněných děl. V šesti letech ztratil matku a vyrůstal u příbuzných v jižních Čechách. Studoval gymnázium v Č. Krumlově a v roce 1943 dokončil studia v Č. Budějovicích, kde byl dva roky totálně nasazen.

Po 2. světové válce začal studovat na Filozofické fakultě UK v Praze, obor čeština, filozofie. Studia ukončil v roce 1950. Po studiích absolvoval dva roky základní vojenské služby u pohraniční stráže, což mělo vliv na jeho literární tvorbu. V roce 1954 nastoupil jako redaktor časopisu Československý voják, kde pracoval 20 let. Byl i externím nakladatelským lektorem a předsedou redakční rady nakladatelství Naše vojsko.

Na svůj nejznámější román Král Šumavy napsaný podle filmového scénáře navázal sbírkami povídek téhož zaměření – V hraničních horách, Bílý šeřík, Oheň v srdci a Bílý list. Románová kronika pohraničního sboru SNB V ruce samopal se stala filmovou předlohou režiséra J. Soukupa v dramatu Drsná planina.

Z každé Kalčíkovy knihy čiší hluboký vztah k nelítostné, ale i nádherné šumavské přírodě i k oslavě obránců hranic. Poslední léta života trávil na své chalupě na Kvildě, dva roky před smrtí byl jmenován zasloužilým umělcem. zdroj: www.fdb.cz