Senát zprostil bývalé partnery viny  za násilnou smrt kojence

21. 10. 2014

České Budějovice – Zproštěním obžaloby v plném rozsahu v úterý skončilo u krajského soudu skoro rok trvající projednávání případu násilné smrti desetiměsíčního kojence na ubytovně pro sociálně slabší ve Velešíně. Ze skutku se zpovídali matka Petra G.  a její bývalý druh Roman B.

Zleva obhájce Josef Dvořák, obžalovaný Roman B., advokátka Alena Vobořilová a obžalovaná Petra G. | Foto: Deník/Pavel Kroupa

Muž čelil obvinění ze zločinu těžkého ublížení na zdraví, protože dle obžaloby to byl právě on, kdo měl hošíkovi způsobit krvácení do mozku, na které chlapec po pětidenní hospitalizaci v nemocnici zemřel.

Oba expartneři pak byli obžalovaní z týrání dítěte. Toho  se měli dopustit dvěma způsoby. Jednak tím, že nezajistili kojenci ošetření starších zlomenin žeber na obou stranách hrudníku a krevních podlitin pod okem a na čele. Za druhé tím, že Roman B. dusil chlapce polštářem a svazoval jej prostěradlem, protože nelibě nesl jeho častý pláč.  A Petra G. proti tomu údajně nijak nezakročila.

Předseda senátu Aleš Kolář při zprošťování obžaloby  z těžkého ublížení na zdraví uvedl, že soudu se během hlavního líčení nepodařilo prokázat, že původcem smrtelného poranění byl zrovna Roman B. Podle soudu jím mohla být zrovna tak i Petra G., případně její dvě nezletilé dcery nebo sestra Lucie G., které chlapce často hlídaly, když obžalovaní nebyli doma.

Znalci z oboru soudního lékařství totiž nedokázali jednoznačně určit mechanismus vzniku otoku mozku, se kterým se kojenec potýkal nejdéle tři dny před přijetím do nemocnice. A nutno dodat, že Roman B. strávil podstatnou část této doby vysedáváním v hospodě a spánkem mimo dosah poškozeného.

Za nejpravděpodobnější příčinu zranění označili lékaři úder pěstí. Nevyloučili však ani silné třesení hlavičkou či pád dítěte na zem (z postýlky nebo z rukou nezjištěné třetí osoby). Ať už jsou poslední dvě hypotézy jakkoliv nepravděpodobné, znalci je nemohli vyloučit. A právě kvůli těmto zásadním pochybnostem musel senát rozhodnout ve prospěch obžalovaného.

„Neznámých veličin je zde několik a ve svém souhrnu vedou k tomu, že vina obžalovaného nebyla prokázána. Nikdo ze svědků nezaznamenal ze strany obžalovaného takové jednání, které by odpovídalo znalci konstatovaným mechanismům vzniku zranění," vysvětlil předseda senátu Aleš Kolář. Zproštění obžaloby z týrání dítěte u obou bývalých partnerů vysvětlil soudce tím, že se nejednalo  o obvyklou trestní věc, která by splňovala obvyklé znaky týrání.

„Jsme přesvědčeni, že nebyl prokázán skutek, pro který byli obžalovaní stíháni. Domníváme se, že žádný trestný čin nenaplnili," zdůvodnil soudce a dodal, že chování obžalovaných vůči poškozenému lze označit za velmi necitlivé, to však na odsouzení nestačí.

Třeba problém ohledně nezajištění ošetření zlomených žeber spočívá v tom, že dvojice neseděla na lavici obžalovaných kvůli samotnému zranění (které nepochybně bylo velmi bolestivé), ale právě kvůli tomu, že s chlapcem nešli  k lékaři. Za to jim však podle soudu nelze přičítat trestně-právní odpovědnost, protože  o zranění (jehož možnou původkyní je podle výpovědi některých svědků „násilnická" sestra obžalované Lucie G.) zkrátka vůbec nemuseli vědět. To samé platí o krevních výronech na hlavě dítěte. Ani zde soud neprokázal, že by zranění způsobil někdo z obžalovaných.

„Bylo prokázáno, že obžalovaný zakrýval dítěti ústa polštářem, což svědčí o jeho nedobrém charakteru, ale nestačí to na odsouzení. Stejně tak hodnotíme i obžalovanou, která toto jednání vůči vlastnímu synovi tolerovala," uvedl předseda senátu Aleš Kolář.

Pro laika může být zarážející, že ačkoliv senát zvažoval změnu trestně – právní kvalifikace jednání obou obžalovaných, podle soudce nenašel žádný paragraf, který by bylo možné uplatnit.

Ublížení na zdraví nevyhovovalo proto, že senát neprokázal, že by původci fatálního zranění byli obžalovaní anebo že by o něm vůbec věděli. Neposkytnutí pomoci by rovněž připadalo v úvahu pouze tehdy, pokud by obžalovaní o zranění nade vší pochybnost věděli.

Zanedbání povinné výchovy určuje zákon jako trestnou činnost, která trvá nejméně čtyři měsíce (takovou dobu spolu obžalovaní ani nežili).  U týrání svěřené osoby je dokonce stanovena doba trvání na nejméně šest měsíců (výjimkou jsou případy brutálního násilí, o které se dle soudu v tomto případě nejednalo). Senátu proto nezbylo nic jiného, než vynést osvobozující rozsudek. Ten zatím není pravomocný.

Petra G. se úterního jednání nezúčastnila, Roman B. odmítl verdikt jakkoliv komentovat.