„Veslovací tříkolku jsem vyráběl postupně a poprvé vyjela letos v polovině března. Konstrukci jsem průběžně vylepšoval, zpevňoval a testoval na okruzích po Táboře. Od řeky Lužnice je na Větrovy převýšení pouze něco okolo sta metrů, a tak na delší a náročnější zkoušku jsem se vydal do Českého Krumlova, odkud jsem pokračoval na Kleť," vypráví nadšený sportovec.

Cesta dlouhá čtrnáct kilometrů s převýšením šest set metrů trvala Miroslavu Vackovi dvě hodiny. Proto se rozhodl, že vyjede i na jednu z našich nejvyšších hor – Praděd.

„Bylo to pro mě lákavé. Zkusit zdolat Praděd na skifu na kolech, jak by se této tříkolce také dalo říkat, na kterém zřejmě doposud nikdo v celém světě nevesloval. Stoupání je namáhavé pro cyklisty, natož pro neveslaře seniora," popsal dojmy Miroslav Vacek.

Za svůj výkon se nemusí rozhodně stydět. Na tříkolce do té doby najezdil sice pouze necelých čtyři sta kilometrů, ale jeho stroj váží více než třicet kilogramů. Takže šlápnout pořádně do pedálů dá rozhodně zabrat.

„V porovnání s rychlostí cyklistů, kteří se věnují sportu desítky let, tak to zase tak ostudné nebylo. Mít tak lehounkou tříkolku jako měli oni kola, a sedět v ní skifař, asi by se řada cyklistů uznale uhnula z cesty," usuzuje.

Do jak náročné akce se pouští, Miroslav Vacek přesně věděl. Již před třemi lety na invalidním vozíku s předním adaptérem poháněným pažemi kývavým pohybem (také jeho patent) vyjel taktéž na Praděd a poté na Sněžku.

Originální dopravní prostředek, který by Miroslav Vacek ve spolupráci s některým investorem rád začal vyrábět i sériově, je prý vhodný nejen pro rekreační jízdu, ale také pro trénink veslařů a dalších sportovců. Protáhne svaly celého těla a člověk zhubne pár kil. Záleží však na fyzičce jezdce, jak je schopný zdolat i náročné terény. Podle svých slov již jednal s táborskou firmou, která nad výrobou zauvažovala.