Nebojí se sednout si za psací stůl a své názory na každou křivdu či faleš přenést na papír. Jeho myšlenky ovšem nezůstanou pouze zamčené v šuplíku. Rozesílá je do všech periodik a několikrát týdně se mohou s jeho mnohdy peprnými komentáři setkat také čtenáři Táborského deníku.

František Štván z Ústí nad Labem má na všechno názor, který většinou vzbudí odezvy v diskuzích. Kromě odborných polemik, například o chemii či o fyzice, by se podle jeho slov nezalekl ničeho. „Pokud jde o obecné věci, tak tam si troufám tvrdit, že bych se vyjádřil ke všemu," říká vyučený krejčí, který dlouhá léta pracuje jako bankovní policista.

První otázka se úplně nabízí. Kdy jste napsal do novin svůj první příspěvek?

Jestli si dobře vzpomínám, tak to bylo hned po revoluci. Určitě jsem to psal do tehdejšího Průboje neboli předchůdce Ústeckého deníku.

Pamatujete si, o čem byl?

Ne, to si už přesně nepamatuji, ale mělo to něco společného s politikou. Ostatně jako obvykle. Nepochybně jsem reagoval na chování nově vzešlých zákonodárců, kteří se začali ukazovat v jiném světle, než v jakém mluvili na náměstích při revoluci. Což není poslední dobou zas tak nic neobvyklého.

Kolik článků máte na kontě?

To vůbec nedokáži spočítat. Bude to určitě množství větší než malé.

Je politika jediné téma, ke kterému se vyjadřujete?

Dostávám možnost psát reportáže z utkání mého oblíbeného mužstva FK (Arma) Ústí nad Labem, neboť za svým klubem jezdím i na venkovní utkání.

V jaký denní čas se psaní nejvíce věnujete?

Jednoznačně večer nebo brzy ráno. Přes den pracuji.

Čím se živíte? Dočetla jsem se, že jste se vyučil krejčím.

Máte pravdu, vyučil jsem se krejčím a nyní pracuji jako bankovní policista. Po revoluci jsme s tehdejší manželkou založili živnost. Lidsky nám to neprospělo, a to se odrazilo i na společném podnikání. Následně jsem byl správcem fotbalového stadionu a pak ředitelem ústeckého fotbalového klubu. Bylo to v roce 1992, kdy Arma začala postupně z divize postupovat až do druhé ligy. Určitou dobu jsem také podnikal. V bance jsem už osmnáctým rokem.

Co jste měl za známku ve škole ze slohu?

Vždy za jedna. Musím říct, že slohové práce mě zachraňovaly a vylepšovaly mi celkovou známku z českého jazyka. Měl jsem skvělého učitele pana Sobotku. Rád na něj vzpomínám.

Proč jste se tedy rozhodl vyučit krejčím, když vám psaní nedělalo nikdy větší problémy?

Za minulého režimu byl omezený počet středoškolského vzdělání, a tak se na střední školy dostali jen ti nejlepší. To jsem s několika trojkami rozhodně nebyl, byť dnes ani čtyřky nejsou překážkou na středoškolské studium. Podle toho to i v naší zemi vypadá. Na krejčího jsem šel proto, neboť je to hezká práce v příjemném prostředí. Navíc nejsem technický typ.

Dovedete si ještě něco ušít?

Určitě bych něco zvládl, ale nemám stroj. Nedávno jsem potřeboval zkrátit kalhoty, a tak jsem je odnesl k Vietnamcům.

Co vás vedlo k tomu, že jste se psaním začal?

Jednoznačně nešvary, které se okamžitě staly nedílnou součástí polistopadové politiky.

Vaše příspěvky rozesíláte do všech regionálních deníků?

Ano, ale ne všechny mutace je otisknou. Někdy mám pocit, že o tom nerozhoduje profesionalita, ale osobní názor odpovědného pracovníka.

Kde všude vaše články otiskli?

U vás v Deníku, v MF Dnes, Právu, Blesku, Metru, Hospodářských novinách i v Lidových novinách.

To je celkem pěkný výčet. Kupujete si vlastně nějaké noviny? Nebo inspiraci hledáte v televizních novinách?

Denně si kupuji Deník, MF Dnes a Právo. Začínám Ústeckým deníkem, který mám ráno k loupáčkům a ke kávě. Zbytek si nechávám na večer. Mám rád komentáře. Noviny mají stále své kouzlo. Nejdříve se podívám na stránku Čtenář reportér - U nás doma, kde si přečtu, kdo tam co píše. Pak se podívám na sport, a pak jdu hned na komunální kauzy. Co mě zajímá, to si zaškrtnu a ještě si to jednou pozorně přečtu, abych vše dobře pochopil. Jinak televizní noviny moc nesleduji. To je ta doba, kterou věnuji psaní.

Je něco, na co byste nikdy nenapsal komentář?

Určitě bych se nikdy nepouštěl do odborných polemik, například v chemii a fyzice. Ale pokud by šlo o záležitosti obecné povahy, tak si troufám tvrdit, že bych se vyjádřil ke všemu.

Jaké kauzy momentálně nejvíce sledujete?

Sleduji veškeré politické dění. Nejvíce mě zajímají, ale i štvou kauzy, ze kterých doslova čiší okrádání státu.

Slýcháte od lidí ohlasy na vaše příspěvky?

Samozřejmě. Od řadových občanů jsou většinou souhlasné. Od politiků je tomu naopak. Někteří se mě snažili zastrašit i soudy.

Měl jste s tím nějaké další problémy? Napadlo vás třeba, že už jste někdy doopravdy přestřelil? Nebo naopak, že je potřeba ještě přitvrdit?

Ano, když se dotčený politik oháněl soudy a následné vyloučení z ČSSD byl pro mě mimořádný problém. Když chci přitvrdit, tak použiji nějaké expresivní slovo, aby čtenář poznal, že se jedná o závažnou věc.

Celkově jsou ohlasy tedy spíše kladné?

Většinou kladné. Tím zároveň říkám, že dojde i na záporné. I těch si cením, neboť mi tím kritici zároveň říkají, že jim stojím za reakci.

Po těchto zkušenostech, nebojíte se říkat veřejně pravdu?

Nebojím a hlavně se nestydím. Přesto bych nikdy neřekl, že přes můj názor nejede vlak. Mýlit se je přeci lidské a jen náfuka tvrdí, že se nemýlí.

Proč vlastně nejste novinář?

Onehdy napsal mluvčí ústeckého magistrátu Knotek, že jsem člověk nesmělé inteligence, kterému by neměli dovolit psát do novin. Možná, že to je ta odpověď na otázku.

Neříkejte, že tohle vás odradilo?

Bylo to od něj nefér. Chtěl jsem i omluvu, ale policie mi odpověděla, že to odkládají, protože pan Knotek nemohl vědět, v jakém duševním rozpoložení se nacházím. Což byl od policie další bodyček.

A co stát se tiskovým mluvčím? To vás nenapadlo?

A čeho (smích)?

Například ČSSD?

Řeknu to takto. Pokud by si někdo myslel, že bych určitou práci mohl dělat, pak by mi ji jistě nabídl. Nestalo se tak.

Řekl byste o sobě, že jste grafoman?

Určitě ne, proč? Drtivá většina lidí má na věci různé názory. Baví se o nich na pracovišti nebo v hospodě. Já patřím do té skupiny, která svůj názor i napíše. Vím, že to někdo o mně tvrdí, že jsem grafoman. Někdy se do mě lidé v diskuzích tvrdě navážejí a shazují, že jsem jenom krejčí. Vůbec si neuvědomují, že byla nějaká doba, ve které se děti nemohly za postoje svých rodičů dostat na školu.

Ve vašich názorech je vždy cítit, že jste člen ČSSD. Máte ve straně nějakou funkci?

Už nejsem, ale býval jsem řadový člen strany. Vstoupil jsem tam v roce 2006. Tehdy mě oslovila poslankyně Mertinová. Prostě jsem kývl a stal se řadovým členem. Chodil jsem na schůze a platil členské příspěvky.

A vzal byste nějakou politickou funkci?

Určitě bych o tom vážně přemýšlel, ale musel by někdo přijít a říci: Ano, ty jsi člověk, který by nám mohl pomoci.

Co se vám na ČSSD nelíbí?

Na ČSSD se mi libí její historické ideály. Nelíbí se mi, že se v zájmu moci její aktuálně mocní členové dokáží zbavovat lidí, kteří s těmito ideály usínají a vstávají. To se bohužel týká i mě.

Můžete být konkrétní? V čem se vás to týká?

Za veřejnou omluvu voličům ČSSD jsem byl ze strany, prý pro poškozování jejího dobrého jména, vyloučen. Opět opakuji. Na vině je vedení ČSSD, ne strana jako taková, neboť vedení především stojí o hlasy delegátů sjezdu a nějaký „Štván" je vůbec nezajímá. Myslím, že se tomu říkalo: „Když se kácí les, tak létají třísky."

Za co jste se vlastně voličům ČSSD omlouval?

Příčinou bylo fatální selhání krajských zástupců ČSSD v politických funkcích, vrcholem bylo zatčení náměstka hejtmanky Ústeckého kraje Vaňhové (ČSSD) pana Koudy(ČSSD), ale i zastavení dotací z EU. V našem kraji se evropské peníze evidentně rozkrádaly. Mojí reakci na okolnosti viděli jako zmíněné poškozování dobrého jména.

Kdo byl podle vás zatím nejlepším předsedou strany?

To je velmi citlivá otázka, neboť není na světě člověk ten, který by se líbil lidem všem. Přesto odpovím. Pro sociální nasazení jsem si vážil a vážím pana Vladimíra Špidly. Za nejlepšího předsedu považuji Jiřího Paroubka.

Jak jste vnímal jako předsedu ČSSD současného prezidenta Miloše Zemana?

Předsedu Zemana jsem respektoval, líbil se mi jeho akcent na odboráře, protože jsem také odborář. Ale zklamal mě s tím, jak se choval po odchodu z politiky. Není přátelsky loajální. Sám ve svých knížkách přiznal, že není bezchybný. Předsedu Paroubka jsem osobně poznal poprvé, když jsem ještě nebyl členem strany. Strávil se mnou hodinu, naslouchal mi, zapisoval si a pomohl mi.

Nyní už dost politiky. Zeptám se trochu z jiného soudku. Říkal jste, že jste rozvedený. To žijete sám?

Mám přítelkyni Pavlínku.

Vaší přítelkyni to nevadí, že pořád jen píšete, když přijdete z práce?

Navštěvujeme se často, ale nežijeme ve společné domácnosti. Když jsem s ní, tak se jí samozřejmě věnuji.

Když jste s ní, tak nepíšete?

Píšu, ale Pavlínka to respektuje, protože se dívá na nějaký seriál v televizi , který mě obvykle nezajímá.

Máte i nějaké jiné koníčky?

Na prvním místě je samozřejmě rodina a mí blízcí. Koníček je fotbal a mé kočky.

Jak by jste se charakterizoval?

Normální mužský, který místo diskutování u piva raději sedne k počítači . Tím netvrdím, že na pivo sem tam nechodím.

Pocházíte z Ústí. Považujete se za patriota?

Ano, jsem patriot.

Jaký vztah máte k Táboru? 
Lidé vaše příspěvky znají, znáte i vy táborské uličky?

Veskrze kladný. Město znám velmi dobře a pokud čtenáři mé příspěvky znají a pobaví je, lépe řečeno, pokud je zaujmou, pak si toho moc vážím.

Co by vás v současné situaci potěšilo?

Kdyby se v naší zemi ve veřejném sektoru nekradlo, neboť nás to žene do velmi nepříjemné situace. Výsledkem by bylo, že by se většině lidí dařilo lépe a z toho by měl mít radost každý slušný člověk. Pocity ze sociální nejistoty jsou nejhorší devizou naší neviditelné ruky trhu, neboť je to ruka bezohledná a sobecká. Tím rozhodně neříkám, že mi vadí poctivě bohatí a úspěšní lidé. Naopak si jich také vážím. I tak mám možnost těšit se z vnoučátek, z přítelkyně, z dobrého filmu nebo z přírody.

František Štván

František Štván se narodil 20. září 1956 v Ústí nad Labem. Má dvě dospělé děti, 8 měsíční dvojčata vnuka a vnučku. Od roku 1994 je rozvedený.

Pracuje v ČNB a vyučil se krejčím. Mimo psaní článků se snaží sportovat. Patří k velkým příznivcům fotbalu a koček, o čemž svědčí to, že s ním dvě (Arma a Malá) sdílí domácnost.

Čtenáři ho znají jako člověka s názorem na všechno. Zejména na webech Deníku v diskuzích to mezi ním a ostatními pěkně jiskří. Přitom v osobním kontaktu je klidný a věcný. V devadesátých letech dělal ředitele ústeckých fotbalistů. Fandou zůstává a dokonce jezdí na každý venkovní zápas Army. Někdy i vlakem, klidně až do Olomouce.

Sloupek: Kardinál Duka vyjednal církvi to, co mu u druhých vadí

Kardinál Duka je toho názoru, že se svět pádem železné opony změnil, prý jakoby přestal existovat, a že jediným ideálem se stal pětiprocentní růst ekonomiky.

Pokud by se pan kardinál držel lidové moudrosti „co nemáš sám rád, nedělej druhým", pak by musel zahájit jednání o zrušení procentního růstu, o který bude navýšeno finanční „odškodnění" církvím z částky 59 miliard korun. A to tak (pokud se nepletu), že restituční náhrada církvím bude vyplacena ve třiceti po sobě následujících ročních splátkách.

Po vyplacení první roční splátky se výše !NESPLACENÉ! částky finanční náhrady každoročně zvyšuje o procentní růst roční inflace zveřejněné Českým statistickým úřadem pro kalendářní rok o dva roky předcházející kalendářnímu roku výplaty konkrétní roční splátky.

Troufnu si tvrdit, že se ve výsledku bude jednat o roční pětiprocentní růst církevní ekonomiky z částky 59 miliard korun, který u polistopadové ekonomiky kardinálu Dukovi vadí. Klidně se může stát, že nastane hyperinflace. Pak bude církev nad nadstandardním růstem své ekonomiky mlaskat blahem. Nepochybně proto, že si tento růst - svět nesvět, železná opona sem, železná opona tam, ideály neideály - církev vyjednala.