Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Učitel musí být trpělivým rádcem s přirozenou autoritou, ale i bavičem

Tábor - Evu a Kateřinu Pužíkovy spojuje nejen jedna krev a domácnost, ale také profese, která je zároveň jejich velkou zálibou. Tou je učitelství.

21.11.2015
SDÍLEJ:

Ve své kantorské profesi se Eva i Kateřina Pužíkovy snaží neustále vzdělávat. Obě sledují moderní trendy a směřují žáky, aby si poradili hlavně v praxi. Foto: Kateřina Šímová

Pro Kateřinu Pužíkovou byla hra na školu tou vůbec nejoblíbenější ze všech. I její maminka Eva Pužíková dávala svým kamarádům úkoly, sama se ale původně viděla spíš jako žokejka v sedle koně. I ji, stejně jako její dceru, ale nakonec osud zavál docela jinam, za katedru.

Bavilo vás učivo ve škole?

Eva: Jak které. Technické věci zase až tak ne, ale ruční práce, třeba vyšívání, háčkování nebo i malování, ty mě bavily od dětství.

Kateřina: Já to mám stejně. Taky nejsem technický typ. Bavila mě angličtina, čeština a dějepis, zkrátka humanitní předměty.

Co vás přivedlo za katedru?

Eva: Mě vlastně vždycky bavila práce s dětmi. Vedla jsem i jiskřičky a pionýry. Když jsem pak chodila na zemědělku, uvědomila jsem si, že zemědělství není nic pro mě, a začala jsem pokukovat po učení.

Kateřina: Já chtěla být učitelkou fakt odmala. Ale kromě toho jsem bývala taky hrozně šťastná, že mamka měla letní prázdniny a já nemusela jezdit na letní tábory. Tam jsem totiž byla jednou jedinkrát a víckrát by mě tam nikdo nedostal. (smích) Taky už na základce mi učitelky dohazovaly děti, kterým moc nešla angličtina, a já je doučovala, a tak to nějak začalo. Angličtina u mě vždycky vítězila.

Trpěly jste trémou při vaší první hodině?

Eva: Asi ani ne. To mi bylo devatenáct a učila jsem ještě ve Stádlci kluky zahradníky na praxi. Oni byli asi o tři nebo čtyři roky mladší, takže samozřejmě testovali, co vydržím. Když jim došlo, že si to nenechám líbit, tak se zklidnili a už to bylo v pohodě. Dnes jsou z nás kamarádi a vycházíme spolu velice dobře. Kdybych cokoli potřebovala, věřím, že by mi vyšli vstříc.

Kateřina: Já teda jo. Když jsem učila ve školce, tak u dětí jsem trému neměla, protože jsem si říkala, že jsou malé a nijak mě nehodnotí. Jiné to ale bylo u dospělých. Moc dobře si tu první hodinu pamatuju. Bylo to v Zeelandii v Malšicích, v pondělí 4. září 2013. Vnitřně jsem byla hodně nervózní. Strávila jsem i hrozně moc času nad přípravou, asi půl dne. Teď už je to úplně jiné a příprava je skoro minimální. Naštěstí byla tehdy paní z jazykovky, která nade mnou dohlížela, spokojená a dokonce překvapená, že učím poprvé.

Jaké jsou ty nejhezčí a naopak stinné stránky vaší profese?

Eva: Pro mě je největší odměnou, když se dítě vyučí, najde si práci třeba někde v květince a je zkrátka úspěšné a spokojené. S jednou žákyní jsme i vyhrály soutěž v aranžování květin Soběslavskou růži, a to pak má učitel radost, že je jeho žák úspěšný. Problémy samozřejmě také řeším, to je na všech školách stejné, ale musím říct, že jsme s kolegy ve škole výborný kolektiv a táhneme za jeden provaz, takže ty problémy dokážeme vždycky nějak vyřešit.

Kateřina: Já se vždycky nejvíc těším z výsledků. Třeba když někoho připavuju k maturitě nebo na mezinárodní certifikát a on to pak zvládne a děkuje mi, že na tom mám svůj podíl. Ze stinných stránek mě vážně nic nenapadá. Učím hlavně dospělé a s těmi nejsou problémy.

Uvažovaly jste někdy o jiném zaměstnání?

Eva: Já v podstatě ani ne. Jakmile jsem se rozhodla, že chci učit, bylo jasno. Kateřina: Mě vážně nic nenapadá. Po gymplu jsem se hlásila na samé pedáky.

Máte nějaký sen, kde byste chtěly jednou učit?

Eva: Já jsem v podstatě spokojená. Celý život pracuju s puberťáky od těch 15 do 18 let a na ty jsem nejvíc zvyklá. Ale baví mě pracovat i s těmi menšími dětmi. Teď mám jen obavu z nového školského zákona. Pokud zruší speciální školy, budu namydlená.

Kateřina: Určitě, do budoucna bych chtěla učit třeba na gymnáziu nebo jiné střední škole a mít ty vysněné prázdniny. Teď na živnostňák učím v podstatě od rána do večera a to taky není úplně ideální. Plánuju to uskutečnit tak v horizontu příštích deseti let, až se usadím a budu mít děti. To určitě ty prázdniny teprve ocením.

Doučovala vás někdy maminka?

Kateřina: Ani ne. V podstatě mi vždycky ty humanitní předměty docela šly. Tápala jsem jen v těch technických a ty nešly ani mamce, takže v tu chvíli vždycky nastoupil táta, aby mi pomohl třeba s matikou.

Matky kantorky často mívají na své děti přehnané nároky, pociťovala jste to na sobě někdy?

Kateřina: Ani ne, já jsem se učila celkem dobrovolně (smích). Na základce jsem to ani nepotřebovala, to spíš až na gymplu, kde jsem se opravdu musela začít šprtat.

Eva: Ona Káťa byla vždycky hrozně houževnatá, my jsme ani nevěděli, že chodí do školy. Vždycky chtěla být za hvězdu a pořád se učila. Když měla jednou dostat dvojku z tělocviku, tak hodila tátu do bazénu, aby s ní trénoval plavání na čas (smích). Na základce se naučila i šplhat, aby měla jedničku z tělocviku.

Myslíte, že člověk musí mít pro kantořinu vrozené dispozice? Jak být dobrým učitelem?

Eva: Určitě. Učitel musí mít empatii a respekt k dětem. Měl by se s nimi bavit o všem, udělat si i legraci a nebýt zase tolik přísný. Samozřejmě si ale kantor musí umět vytvořit určité hranice a být i přesto všechno schopen názorně vyložit látku, aby byly vidět výsledky. Myslím, že učitelka by měla být i něco jako druhá máma nebo kamarádka a vnímat i rodinnou situaci svých žáků a umět jim i poradit. Mě třeba nějaká žákyně zlobí, ale já třeba vím, že má doma postiženého brášku, o kterého se stará, tak k tomu musím taky přihlížet. Děti a rodiče na mě mají i osobní telefon a mohou mi kdykoli zavolat. Ještě se mi nestalo, že by toho nějak zneužili. Myslím, že na mé škole si pouto s dětmi vytvořím snáz, než by se mi to podařilo na klasické škole, protože naše děti většinou pocházejí z trochu problematičtějších rodin.

Kateřina: Každopádně. Důležitá je trpělivost a přirozená autorita. Tu si myslím, že i docela mám, u dětí stoprocentně. Tuhle se mě někdo zeptal, jestli může přijít na další hodinu, když jsem na něj byla tak přísná. A já si to vlastně ani neuvědomila, on prostě jenom neudělal domácí úkol. Já si prostě myslím, že když člověk nebude trochu přísný, tak nic nenaučí.

Setkaly jste se někdy s extrémně nadaným nebo naopak nezvladatelným dítětem?

Eva: V podstatě ano. Někteří mí žáci třeba velmi dopodrobna znají druhou světovou válku. Veškeré bitvy, velitele i zbraně. V tom já zase takový přehled nemám. Teď učím kluka, který mi nosí i knížky, abych si je přečetla.

Kateřina: Učila jsem kdysi sedmiletého chlapečka se syndromem ADHD neboli hyperaktivitou. Byl vážně šikovný a nadaný i ta angličtina ho bavila. Ale ve škole hrozně zlobil a narušoval celou hodinu třeba tím, že vydával různé zvuky. Pak to dospělo až tak daleko, že rozbil spolužákovi hlavu o topení. No a rodiče jen řekli, že má zkrátka poruchu a na ni papíry. Ten jejich přístup byl hodně šokující. Co se týče nadaných dětí, tak to byli určitě Vietnamci. Ti byli opravdu houževnatí, snaživí a rychle se učili.

Autor: Kateřina Šímová

Autor: Redakce

21.11.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Setkání studentů s prezidentskými kandidáty
16

Respektovali byste premiéra? Studenti se ptali adeptů o prezidentský post

Oslavy v ulicích hlavního města Zimbabwe Harare
7 7

Zimbabwe slaví, diktátor Mugabe rezignoval po 37 letech

Kandidáti odsoudili útok na děti z Teplic. Být táta, nařežu vám, řekl Topolánek

/VIDEO/ Jasný vzkaz vyslali uchazeči o Hrad těm, kdo se ohavně strefovali do prvňáčků ZŠ Plynárenská v Teplicích. „Kdybych byl táta, tak vám nařežu,“ řekl v debatě Deníku Mirek Topolánek.

Primátorská rezidence skrývá luxusní prostory. Žil zde však jen jeden primátor

Rezidence primátora hlavního města Praha vznikla v nové budově Ústřední knihovny ve 20. letech minulého století. Kromě jednoho primátora, Karla Baxy, ji však všichni ostatní primátoři užívali pouze jako reprezentační prostory. Secesní a art deco interiér rezidence bude ve středu hostit hejtmanské setkání s primátorkou Adrianou Krnáčovou (ANO). Mluvit se bude o plnění koaličního programu pražské vlády, dopravě a kompetenci hlavního města v porovnání s městskými částmi. 

Zásadní reformu vzdělávání brzdí i rodiče, shodli se odborníci

Zásadní reformu vzdělávacího systému brzdí kromě nedostatku peněz ve školství i postoj rodičů, kteří od škol očekávají klasické metody výuky. Shodli se na tom školští odborníci v diskuzi na dnešní konferenci Perpetuum. Lidé si podle nich neuvědomují, že tématika školství souvisí s budoucí prosperitou země a ovlivní kvalitu života jejich dětí. 

Borat se nabídl, že zaplatí pokutu za české turisty v Kazachstánu

Herec Sacha Baron Cohen, představitel hlavní role ve filmu Borat, se nabídl zaplatit pokutu za české turisty, které minulý týden v Kazachstánu zadržela místní policie. Vadilo jí, že se na náměstí v Astaně chtěli vyfotit v boratovských plavkách.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT