Ve sladovnickém Lese děti nejvíc láká maska veverky

Tajemná zákoutí či hraní si v maskách lesních zvířat láká nyní denně stovky dětí i dospělých do písecké Sladovny. Může za to Les – příběhy pěti stromů, hlavní výstava letošní sezony, která potrvá do 21. září a zatím ji vidělo přes 5000 návštěvníků.

Bude se mi stýskat!, zní jeden ze zápisů v knize návštěv. Slova dokládají, že ze sálu Vysoké trámy, kde má Les kořeny, sálá silná atmosféra. „Děti zajímá objevování různých zákoutí a malých lesních tajemství. V sále Nízké trámy je baví masky, běhání s nimi po stopách. Hodně oblíbená je veverka, ta opravdu frčí,“ řekla ředitelka Sladovny Tereza Dobiášová.

Les z recyklovatelných materiálů prorostl všemi patry domu až na terasu. Tam vznikl blob, kolem něhož dělají příchozí symbolický vstupní lesní rituál. Patří k němu zrytmizovaná chůze i báseň 
s názvem Šla hava lesem… od Tomáše Žižky. Po rituálu se návštěvníci vnoří do jednotlivých částí lesa.

Od dětí dostává Sladovna zpětnou vazbu v podobě obrázků. „Soutěží, kreslí například krásné mapy. Je vidět, že tomu věnují velkou pozornost, hodně si z výstavy pamatují, obrázky jsou vždy propracované,“ řekla Tereza Dobiášová. Kreslí a maluje se také na stěny ve třetím patře ve větvích lesa, jinak v sále Bílé trámy. Počet obrázků každý den roste, sál se plní vzkazy. „Jsou moc hezké a navíc se díky tomu sál stále mění,“ řekla ředitelka Sladovny.

K výstavě Les zavedla galerie novinku: prohlídky v malých skupinkách s průvodcem. Prožitek je tak podle Dagmar Sedláčkové ze Sladovny mnohem osobnější. Prohlídky se přizpůsobují návštěvníkům podle jejich věku, chuti si hrát či potřebě dozvědět se zajímavosti o lese. „Stává se, že když přijdou lidé, kteří byli zvyklí na režim bez prohlídek, tak se jim nejdřív nechce. Ale odcházejí nadšení,“ říká Tereza Dobiášová.

A zmiňuje ještě jednu přidanou hodnotu výstavy: děti ve Sladovně poznají les a přírodu jako místo, kde je jim dobře. „Dřív si v lese hodně hrály, bylo to přirozené prostředí. Dnes může do lesa bez dozoru jen málo dětí. U nás mohou les znovu objevit, stavět si objekty z větviček, mechu, ze šišek. Prostě si v lese hrát,“ vysvětlila Tereza Dobiášová.

Stejně jako loni naplánovala i na letošek Sladovna tři velké hravé výstavy. První, která zpracovávala fenomén jídla, přilákala 10 900 lidí. Třetí bude od října expozice Stroj času, inspirovaná knihou Historie Evropy. Napsala 
a nakreslila ji ilustrátorka Renáta Fučíková (*1964), držitelka mnoha cen. „Byl to jeden 
z prvních tří projektů, které jsem chtěla ve Sladovně dělat, kniha je jedním ze zásadních počinů české literatury,“ řekla Tereza Dobiášová.

Publikace rozdělená do 
70 kapitol vypráví dějiny jako příběhy, přehledně a čtivě, 
glosuje je i pomocí bublin připomínajících komiks. Stroj času má hlavně dětem přiblížit dějiny jako živý proces, 
z něhož je možné se mnoho dozvědět i o naší době. Výstava zaplní oba hlavní sály, zhruba 1000 metrů čtverečních.

Sladovna funguje od roku 2007 jako příspěvková organizace města, galerie zaměřená na děti. Post ředitele zde patřil k horkým, v průměru zůstal šéf Sladovny ve funkci něco přes rok. Tereza Dobiášová nastoupila v srpnu 2012 a sází především na hravé expozice, určené rodinám s dětmi. Loni se jí podařilo zdvojnásobit roční návštěvnost galerie na 34 170 lidí; největší úspěch prožila s hravou výstavou Mraveniště, jejímž labyrintem prošlo přesně 13 643 návštěvníků.

Kromě velkých výstav představuje Sladovna v Malé galerii místní umělce. Blíží se rovněž přestavba středové části domu: vzniknou zde expozice sladovnictví a stálá herna pro děti od osmi měsíců do šesti let, na níž bude spolupracovat vídeňské dětské muzeum ZOOM, kde podobná expozice funguje již 20 let a ročně ji navštíví 40 000 lidí.