Stala se jednou z deseti finalistek soutěže Česká Miss 2016.
Třiadvacetiletá dívka je obyvatelkou Velešína a tak jí starosta předáním veliké kytice poděkoval za úspěšnou reprezentaci města.
Vendula Neumanová přiznala, že i ji pozvání překvapilo.

Nadála jste se pozvání na velešínské zastupitelstvo?
No, město mě tím pozváním strašně překvapilo. Když jsem v pátek obdržela tu zprávu, byla jsem z toho až zaskočená. Na druhou stranu mě to strašně potěšilo.

Jak se vám podařilo dostat se do soutěže Česká Miss? To bylo dílo náhody, nebo jste se o to cíleně snažila?
Náhoda to určitě nebyla. Já už jsem to zkoušela loni, ale podařilo se mi až letos dostat se do nejvyšší desítky.
Usilovala jsem o to, měla jsem za sebou už dvě soutěže. Toužila jsem po tom, aby moje konečná třetí soutěž byla právě Česká Miss. A podařilo se.

Znamená to, že se věnujete modelingu nebo jiné podobné činnosti?
Díky účasti v soutěžích jsem se okrajově dostala i k modelingu. Na velké přehlídky nechodím, ale na jiné sem tam ano. Věnuji se modelingu jako koníčku.

Co vašemu úspěchu na České Miss říkali lidé z okolí, vaše rodina a přátelé? Když jste pronikla až do desítky, to museli jistě velice prožívat.
Prožívali to strašně moc. Vůbec tomu nemohli uvěřit včetně mě. Já sama jsem možná až po měsíci uvěřila, že jsem se dostala do tak velké celostátní soutěže. Zasypaly mě gratulace, množství zpráv, bylo to strašně milý, nedostala jsem za tu dobu ani jednu špatnou zprávu.

Neměli o vás rodiče strach a také trochu obavu, aby vás to zcela jiné prostředí a světla ramp tak trochu ´nesemlely´?
Tak určitě. Jistě měli starost, aby se mi něco nestalo a aby mě to – přesně, jak jste říkala – nesemlelo. Na straně druhé mě velmi podporovali a stáli u mě.

Co vám soutěž dala, co pro vás znamenala? Už opravdu žádnou další soutěž nezkusíte?
Ještě mě některé soutěže lákají. Přece jenom do 25 let je možné to ještě zkoušet.
Soutěž mi dala strašně moc. Získala jsem jiný pohled na určité věci, neboť jsme například absolvovali různé přednášky různých osobností. Člověka to vedlo k zamyšlení, co od života očekává, čemu by se chtěl věnovat. A také jsme během soutěže určitým způsobem dospěly.

Co vám nejvíc utkvělo v paměti, na co nezapomenete?
Rozhodně Thajsko. To je nádherná země a byly jsme tam celé dva týdny. Udělaly jsme tam obrovské množství práce. S děvčaty jsme měly skvělou partu. Bylo to fajn, nemůžu pobytu v Thajsku nic vytknout.
A potom na mě udělal největší dojem asi celkově ten finálový večer, který jsem si strašně moc užila.

V Thajsku jste se ale jenom neslunily, jistě jste pilně cvičily na soutěž. Je to také dřina?
Rozhodně je. Lidé vidí jenom střípky z toho, co jsme dělaly, ale kolik práce za tím stojí, to už netuší. Že bychom se tam jenom opalovaly na pláži, to rozhodně ne.
Absolvovaly jsme školu chůze, etikety, mluvy, celkového projevu, chování…

Jaký jste si z Thajska odvezla největší zážitek?
Mně se v Thajsku strašně líbila kultura. Viděli jsme divadelní představení, kde byl děj úplně neskutečný. Na pódiu chodili sloni, bylo tam třeba osm slonů, nebo se tam pohybovaly slepice, cokoliv. Jakákoliv show by člověka napadla, tak to tam zamontovali do celého děje. Thajci si tak dokážou úplně vyhrát, že jsem z toho pryč ještě i teď. Bylo to kouzelné.
A jídlo? Bylo hodně pálivé a obsahovalo mnoho chutí. Já mám radši zdravější jídla, moc nesolím, nesladím, ale oni mají všechny chutě v jednom jídle.

Volné discipliny v soutěži již nahradily medailonky soutěžících dívek. Jaký jste zvolila vy?
Já jsem ho natáčela v Českém Krumlově na zámku a pak také s dětmi, které trénuji v Českých Budějovicích. K tomu ještě rozhovor s rodiči, respektive s maminkou.