Euforie z medailí pominula a sportovci se vrátili k běžným povinnostem. Jen málokdo si dokáže představit úsilí, které je za dojetím, když na stožár stoupá červeno modro bílá vlajka a zní česká hymna. A jen zasvěcení vědí, jak složité může být skončit s profesionální a vrcholovou kariérou sportovce a začít se snažit uplatnit v normálním životě, kde se často nehraje fair play.

Usnadnit sportovcům nejen jejich sportovní rozvoj, ale především pomoci při rozhodování, co dál s možností vyššího odborného i vysokoškolského studia, má za cíl projekt, který by se mohl zrodit na Šumavě ve Vimperku a v Kvildě. Autorem myšlenky je Petr Jiránek.

Jak to celé vzniklo?
Můj syn se lyžování a horským kolům věnuje, dlouhodobě sportuje a já sám jsem bývalý žákovský trenér ligového fotbalu a točím se kolem sportu dlouhá léta. Jako rodič, který do sportu vidí, vnímám nedostatky, které tu jsou. Proto jsem se rozhodl, že se alespoň některé pokusím napravit.

Jaké nedostatky máte na mysli?
Jedná se o nedostatky směrem ke vzdělávání, k práci s talentovanou mládeží a koncepční práci s lidmi od 19 do 23 let.

Máte tedy pocit, že sportovci po absolvování sportovních škol jsou, lidově řečeno, hozeni do vody a musejí se o sebe postarat, jak dovedou?
To není pocit, to je prostě fakt. Pokud se junioři nedostanou následně do vrcholových středisek, jako je Dukla Praha, nebo se neprosadí do profesionálních týmů, které jsou schopny je platit, mají problémy další sportovní kariéru ustát. Většina rodičů totiž není schopna nést dlouhodobě náklady spojené se sportovní kariérou svých dětí. Možnosti pak takové děti mají omezené a většinou to končí tím, že se sportu věnují jen jako hobby činnosti a stává se, že talent, do kterého se od osmi do zhruba dvaceti let věku investovaly nemalé prostředky, prostě není zúročený.

Proč jste si pro svůj projekt vybral právě Vimperk a Kvildu?
Nejvhodnější lokalita, kde benefitem je ideální nadmořská výška obce Kvilda, lokalita závislá na turistickém ruchu a jeho rozvoji a ideální pozice pro rozšíření mezinárodní spolupráce s Německem, Rakouskem a dalšími.  Do značné míry to souvisí i s tím, že můj syn studuje právě ve Vimperku,  a vycházím také ze skutečnosti, že běžecké lyžování a horská kola jsou sporty, které jsou v rámci České republiky opravdu masově aktivně pěstované a na ně se chceme soustředit především. Stačí se podívat do sportovních kalendářů, kolik je po republice závodů na horských kolech nebo na běžkách. Lidi na ně jezdí v opravdu obrovském množství, což s sebou nese zájem z pohledu marketingového využití a navíc se oba sporty dají vhodně kombinovat navzájem, nebo s dalšími sporty, ať už je to spojení horská kola a silniční cyklistika, nebo běžecké lyžování s biatlonem a podobně. Je to o správné volbě sportů a jejich kombinaci, najít nabídku pro děti, jak je k tomu přivést a vybrat nejvhodnější profil každého sportovce.

Máte tedy dojem, že se s mládeží pracuje jen po té sportovní stránce?
Práce s mládeží je obrovsky důležitá, vidím to právě z pohledu trenéra. V rozmezí deseti až patnácti let věku je hodně patrný trend, kterým se děti vyvíjejí. Některé jsou zpočátku naprosto nepoužitelné, ale pak se to na začátku puberty zlomí a stávají se z nich potenciálně velmi kvalitní sportovci. Ale platí i to, že někteří si svůj talent vyberou v mládežnickém věku a v pubertě je zlákají jiné aktivity, nebo se už dál vyvíjet nedokáží. Koncepční práce musí být dlouhodobá a kontinuální. Výhoda sportů, které jsme vybrali a plánujeme se jim v projektu věnovat, spočívá v tom, že nejsou tak docela závislé na poměrně nízkém věku sportovce. Například s gymnastikou nebo krasobruslením začínají děti ve věku kolem tří let, kdy vlastně ani nevědí, jestli se těmto sportům chtějí dál věnovat. Když si později uvědomí, že to není ten pravý sport, často může být pro rozvoj talentu v jiném sportu pozdě. Jsou prostě sporty, které jsou do značné míry závislé na fyzické i mentální kondici a dá se s dětmi pracovat i ve věku dvanácti třinácti let.

Co vše má váš projekt zahrnovat?
Mělo by se jednat o rozvoj střední školy, která už ve Vimperku je, s plynulou návazností na další rozvoj a vzdělávání ve vyšším odborném a vysokém školství a profilování profesionálních sportovců. V České republice ani jinde ve světě, vyjma několika výjimek, prakticky neexistuje škola, která by se zabývala profesionálním sportovcem jako samostatným oborem. Není škola, která by je připravila na profesionální kariéru jako takovou, všechny školy mají zaměření na všeobecnou sportovní přípravu. Ale to, že profesionální sportovec je vlastně plnohodnotné zaměstnání podle typu sportu od dvaceti do dejme tomu pětatřiceti let, se nijak dál neřeší. Přitom na profesionální kariéru sportovce je třeba se připravit nejen po sportovní stránce, ale i jinak, aby vůbec byl pak schopen sportovec v tvrdé konkurenci obstát ve chvíli, kdy se sportovní kariérou skončí. Musejí mít alternativu, co dál.

Není to spíše záležitostí rodičů? Ti by přece měli svým dětem nejvíce pomáhat a směřovat je?
Hodně se potkávám s tím, že se rodiče obávají nechat své děti pokračovat ve sportu ve věku kolem patnácti, šestnácti let a spíše už je nutí věnovat se víc učení a sport se snaží upozadit a věnovat se mu už spíše jako koníčku. Proto chceme řešit aktivní sport se vzděláním a získáním dobrých komunikačních znalostí s mezinárodním přesahem, ať už se to bude týkat výměnných pobytů, mezinárodních tříd, výuky v cizím jazyce a samozřejmě i praxe při studiu. Tu totiž považují firmy za obrovský benefit a velké plus pro uchazeče o práci. Počítáme s tím, že ne každý mladý sportovec má opravdu takový potenciál, že z něho bude profesionální sportovec. Mohou to být sportovně nadané děti, které se mohou chtít uplatnit v realizačních týmech, stát se trenérem nebo se sportu nakonec po škole věnovat jen v hobby podmínkách a svou kariéru zaměří na něco úplně jiného.

Jak chcete řešit personální obsazení projektu?
V rámci managementu se snažím využívat zkušené lidi, které znám z vlastní praxe a se kterými jsem již spolupracoval a mohu se na ně spolehnout. Co se týká obsazení trenéry nebo učiteli, to samozřejmě řešíme a chceme využít jak potenciál současné sportovní školy ve Vimperku, tak spolupráci s existujícími fakultami a univerzitami, kde jsou pedagogické fakulty, kde by mohli studenti získat praxi. Projekt je nastaven tak, aby navzájem spolupracovaly jak soukromá, tak veřejná sféra.

Jsou to sice hezké plány, ale jak by se to mělo realizovat finančně a prostorově?
Škola a celý kampus by měly být z devadesáti procent ve Vimperku, menší prostory by měly vzniknout jako zázemí v Kvildě, kde by měl být menší kampus a stadion pro běžecké lyžování. Pokud jde o finance, nabízí se několik možností, o kterých nyní jednáme. Nabízí se zahraniční kapitál, soukromí investoři nebo bankovní financování. Máme hotovu koncepci, o níž jednáme, všechny možnosti jsou zatím otevřené.

Jak se na to tváří ti, kterých by se měl celý záměr týkat, tedy zástupci Vimperku a obce Kvilda?
Určitá jednání ve Vimperku už máme za sebou, před námi je představení celého záměru také zastupitelům města. V případě Kvildy už je toto za námi a zastupitelstvo našemu záměru vyslovilo podporu. Naší snahou je, aby i ostatní zástupci projekt podpořili, ať už se jedná o vedení školy, město Vimperk, tak o zástupce trenérů a sportovních oddílů ve Vimperku. Pokud jde o záměr ve Vimperku, naší snahou je využít v maximální možné míře městské pozemky a budovy v bývalých kasárnách U Sloupů a komunikujeme také o možnostech rozšíření nebo modernizace sportovišť.

Hovoříte o tom, že chcete využívat jak soukromý, tak obecní, případně městský majetek, ať už se jedná o pozemky nebo objekty. Nakolik by byl vstřícný postoj města pro něj závazný?
Opět se nabízí několik možností. Samozřejmě je možné pozemky a budovy odkoupit, což by ale znamenalo omezení investic do následné obnovy sportovišť a dalších aktivit. Proto chceme jednat o možnosti vložení nemovitostí města do projektu, jako investice města, případně chceme jednat o dlouhodobém pronájmu. To je ale vše ještě otevřené, spíše jsme na začátku jednání, kde my musíme všem vysvětlit, co projekt znamená, co má přinést do budoucna a až pak můžeme řešit majetkové otázky. Je zřejmé, že aktivní zapojení do projektu může znamenat větší publicitu celého regionu. Co si budeme povídat, nejen tato oblast, ale celé jižní Čechy asi nejsou místem pro rozvoj velkého průmyslu, proto je třeba využít toho, co nabízí, ať už je to v našem případě nadmořská výška, zázemí sportovních klubů, historicky úspěšná sportovní škola, návaznost na Lipno s možností alternativních vodních sportů a tak dále. To vše zahrnuje koncepce, na které jsem rok pracoval a kterou nyní postupně krok za krokem představuji zúčastněným stranám.

Jak se na vaše plány dívají na Jihočeském kraji, který je zřizovatelem Gymnázia ve Vimperku?
Zvolili jsme cestu nejprve informovat a představit záměr zastupitelům a klubům a až pak postupovat dál. Věřím, že když přijdeme s koncepcí rozvoje celé lokality a s podporou regionu, budeme mít lepší pozici. Máme jasno v tom, jak postupovat, ale to nastane až ve chvíli, kdy bude naprosto jasné, že záměr podporují a chtějí zastupitelé jak v Kvildě, tak ve Vimperku.

Budete usilovat o podporu i státní instituce?
S projektem jsme zevrubně seznámili vedení Správy NP a CHKO Šumava a chceme se obrátit také na klíčové resorty, ať už je to ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, ministerstvo životního prostředí, ministerstvo práce a sociálních věcí, ministerstvo pro místní rozvoj a na ministerstvo financí.

Zmínil jste, že projekt nemá minimálně v České republice obdobu. Počítáte s mezinárodními kontakty, potažmo s pomocí renomovaných sportovců?
Celá myšlenka začala tak, že jsem původně chtěl udělat malou školu pod záštitou našich olympioniků, to byla úplně prvotní idea. Ta se v diskusích s Kateřinou Neumannovou a dalšími sportovci následně vyvíjela až do současné podoby. Je třeba zdůraznit, že byť se jedná a bude jednat o soukromou iniciativu a instituci, ve správní radě společnosti, která by měla vzniknout, budou zástupci jednotlivých sportovních svazů, kterých se bude projekt týkat, Českého olympijského výboru, ministerstva školství, byznys sféry a dalších, aby všechny zainteresované strany věděly a byly informovány, co se v instituci děje. Navíc Český olympijský výbor má již připravený projekt, který by měl pomáhat vrcholovým sportovcům s jejich další kariérou po ukončení té sportovní. Tím, že se  dlouhodobě věnují v první řadě sportu, jejich další vývoj není směřovaný k tomu, aby obstáli v tvrdé konkurenci následného uplatnění. Sice jsou zcestovalí, mají jazykové znalosti, ale chybí jim praxe a možnosti uplatnění. Zatímco oni začínají od konce, my se chceme snažit jít tomu naproti a začít od začátku a sportovce na budoucí profesní život připravovat už na škole. Koncepce dlouhodobého vzdělávání, získávání praktických dovedností a jazykové vybavenosti,  je nezbytně nutná nejen u sportovců.