Nepotřebujeme k tomu ani plavky ani loďku. Prostě projdeme po části lávky buď od zimního stadionu, nebo z Ostrovní ulice a jsme na městském ostrově. V jeho západní části je budova restaurace. Není to už ta původní, ale její replika.

Výletní restaurace byla postavena a otevřena v květnu roku 1890. V osmdesátých letech minulého století objekt na ostrově vyhořel a začal rychle chátrat. Město muselo vyřešit otázku, co s ním. S návrhem na nový objekt přišel známý písecký architekt, již zemřelý Vladimír Jestřáb. Jeho návrh však nepřijala veřejnost ani odborníci. Objevil se i záměr jednoho píseckého podnikatele vybudovat na ostrově koncertní pódium a přírodní ohniště. Chtěl na to však městské peníze, s tím zastupitelé nesouhlasili. Další z variant bylo poškozenou stavbu 
z ostrova odstranit a vybudovat zde zcela nový objekt. Naštěstí se tak nestalo.

Díky moudrosti a rozvážnosti píseckých zastupitelů byla v polovině devadesátých let dvacátého století vybudována replika původního objektu. Obnovená budova se pro veřejnost otevřela v polovině roku 1996. Vystřídala se zde řada nájemců, v roce 2002 restauraci i další zařízení zničila povodeň. Obnova naštěstí netrvala dlouho a ostrov je opět cílem návštěv obyvatel města i turistů. Výletní restauraci mohou obdivovat lidé z obou břehů Otavy nebo z mostu Fráni Šrámka.

Dlouho však byly starosti s tím, kdo bude restauraci provozovat. Jak připomněl bývalý starosta Písku Luboš Průša, město po dlouhé diskuzi radních a dalších zastupitelů ostrov pronajalo firmě Callistvood, která měla tehdy v majetku i například zámek Český Rudolec a s ním, stejně jako s píseckým ostrovem, velké plány.

Firma však stačila jen částečně opravit lávku přes ostrov a potom zkrachovala.

„Budova na ostrově je cenná nejen svým umístěním, ale i architektonicky. Konstrukce je tvořena hrázděným zdivem, což je kombinace dřevěné kostry a vezdívaných stěn a takových budov není v Písku mnoho, není-li ta na ostrově dokonce jediná. Navíc replika budovy, jak se podle mého soudu často nesprávně říká, tedy spíše kopie budovy původní, je stavebně i architektonicky zdařilým dílem a její záchrana byla příkladným počinem a základem pro navrácení života na městský ostrov," zdůraznil Tomáš Franců.

Připomeňme ještě, že v roce 1847, některé prameny uvádějí již rok 1832, byly na ostrově zřízeny říční lázně a později zde byla městská plovárna. 
K ní potom patřila také restaurace. Veřejné koupaliště mělo samostatná oddělení pro pány a dámy a bylo v provozu až do padesátých let dvacátého století. Město plovárnu uzavřelo po výstavbě pletařského podniku Jitex, který měl do řeky vypouštět škodlivé látky a koupání v řece bylo jen na vlastní nebezpečí. Kolem ostrova lidé nejen plavali a jezdili na lodičkách, ale v zimě také vydatně bruslili.

Píseckou zajímavostí je i samotný ostrov, na kterém restaurace stojí. Podle názoru některých znalců jeho základ možná vytvořila sama řeka Otava. Ale v každém případě lidé ostrov zpevnili, zpřístupnili, vystavěli budovy a začali užívat. Ne každé město má takovou řeku a takový ostrov. Za zastavení stojí také lávka přes ostrov. Původně byla dřevěná a před příchodem zimy se rozebírala. Jinak totiž hrozilo nebezpečí, že ji zničí jarní ledová dřenice. Rozebírací lávka zde určitě stála v roce 1837, zaznamenává ji první katastrální plán města. Stálá lávka s betonovými pilíři a železnou konstrukcí spojuje oba břehy od konce dvacátých let minulého století.