Den 11. únor je v římskokatolickém církevním kalendáři Světovým dnem nemocných, kdy se připomíná první zjevení Panny Marie  v jeskyni u francouzských Lurd v roce 1858. Lurdy podnítily církev v péči o trpící a nemocné. A tento den nechal papež Benedikt XVI. zveřejnit svou rezignaci ze zdravotních důvodů.

„Jsem překvapen a těžko lze tomu uvěřit, i když už mi tuhle informaci volali tři kněží, ale od novinářů to slyším poprvé," reagoval v pondělí budějovický pomocný biskup Pavel Posád na dotaz Deníku, co říká na rezignaci papeže. Protože mu chyběly informace a byl na cestách, nemohl se blíže pro čtenáře vyjádřit.

S papežem se desítky let zná i Karel Fořt, známý kněz, který utekl před komunistickým terorem a působil pak v exilu mezi krajany v Mnichově i ve Svobodné Evropě.  „Setkali jsme se v Mnichově, kde jsem za totality působil mezi českými krajany, a budoucí papež, tehdejší mnichovský arcibiskup Joseph Ratzinger k nám zavítal do kostela na oslavy mých šedesátin," vzpomínal koncem loňského roku Mons. Karel Fořt (1921) z Českých Budějovic.

„Znali jsme se už ale předtím, protože jako svou první knížku napsal Úvod do křesťanství. Naši kluci, co studovali v Římě, ji přeložili a já měl s ním domluvit, zda bychom ji mohli vytisknout a on by se zřekl honoráře. Vyhledal jsem ho a on beze všeho souhlasil, přece jen to byla jeho první knížka a hned mu nabízeli překlad do dalšího jazyka. Kniha pak vyšla v češtině a my ji pašovali do Čech," doplnil.

V dubnu 2005 po smrti Jana Pavla II. se volby hlavy církve a nástupce sv. Petra kardinála Josepha Ratzingera, který po zvolení papežem přijal jméno Benedikt XVI., zúčastnil mezi volícími kardinály i Miloslav Vlk, pocházející z jižních Čech.

„Byl to jedinečný životní zážitek," vzpomíná na internetových stránkách www.kardinal.cz. „Umírání Jana Pavla II. a jeho pohřeb semkly zvláštním způsobem církev na celém světě. Jako když v přirozené rodině zemře otec…

… Když jsem poprvé nesl svůj volební lístek se jménem napsaným pod natištěnou latinskou větou: „Volím za nejvyššího Velekněze…", cítil jsem hluboko v nitru tíhu spoluzodpovědnosti za celou církev a její nejbližší budoucnost. Tak se to opakovalo několikrát. Úžasně plné byly chvíle sčítání hlasů, když jednotlivým kandidátům narůstaly hlasy…, zvláště pak v závěru konkláve, kdy se už už čekalo rozhodnutí…," vzpomínal pro Katolický týdeník kardinál Miloslav Vlk.