Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Z ruské fronty si přivezl prostřelenou ruku

Oblajovice - Josef Ardolf odešel na ruskou frontu v roce 1914. V oblajovické chalupě zůstaly pouze ženy, které na hospodářství těžko stačily.

23.8.2014
SDÍLEJ:

OLDŘICH ARDOLF.Foto: Kateřina Krejčová

Píše se 5. srpen roku 1913 a Josef Ardolf se rozhodl pro jeden ze svých největších kroků v životě. Žení se se stejně starou, čtyřiadvacetiletou Marii Buřičovou a odvádí si ji na statek v Oblajovicích. Štěstí novomanželů ale netrvalo dlouho. Stejně jako do života jiných rodin i do jejich vstoupila světová válka.

„Dědeček musel necelý rok po svatbě odejít na ruskou frontu. Ve stavení zůstaly jenom samý ženský. Jeho manželka, babička Barbora a švagrová Gustina. Praděda Vojtěch zemřel ještě téhož roku v září a děda byl tak jediným chlapem v rodině," popisuje situaci Oldřich Ardolf (1958), který Josefa nepamatuje. Veškeré střípky zná od svého otce Oldřicha.Josef Ardolf obklopený svojí rodinou. Po jeho boku mu sedí manželka Marie.

Kulka v ruce

Přímo na frontě si však Josef Ardolf nepobyl dlouho. Při bojích mu nepřítel prostřelil pravou ruku. „Z bojiště ho odvezli do nemocnice v Lublani a celý rok trvalo, než se mu ruka zahojila. Měl roztříštěný kloub u prostředníčku a prst mu proto zůstal chromý," vypráví jeho vnuk.

Mezitím se Josefovi s Marií v srpnu roku 1914 narodil první syn Bohumil a na podzim roku 1915 se dostal po zahojení Josef domů na dovolenou. Do války se ale musel zase vrátit. „Děda potom sloužil u strážných jednotek v Debrecíně v Maďarsku a po výbuchu muničního skladu v Bolevci ho nasadili na likvidaci této katastrofy. Naposledy pracoval v táborské nemocnici jako pomocník kuchařů, kde ho zastihl konec války," upřesňuje rodinné dění do roku 1918 šestapadesátiletý muž.

Josef se tedy hned po konci války setkal se svými nejbližšími. Čekala na něj ale rozdrbaná chalupa. „Ženský samy na všechno nestačily. Podobné to ale bylo v mnoha rodinách, kde byli hospodáři ve válce. Na dědečka čekalo mnoho práce, starostí a odříkání. Stavení bylo staré a doba válečných let i jeho nepřítomnost na něm byla zkrátka znát. I pole dávalo špatnou úrodu," říká Oldřich Ardolf s tím, že v roce 1921 staré dřevěné stavení jeho děda zboural a na jeho místě si nechal od zednického mistra Heřmana z Hadovek u Vodice postavit chalupu z kamene a cihel. V novém nechyběla kuchyně, světnice a malá světnička pro výminkáře. Peníze si půjčil v hartvíkovské kampeličce na šesti procentní úrok.

Pomohla dotace

„V poválečné době se velice špatně hospodařilo. Umělých hnojiv bylo málo a byla velice drahá, pole zanedbaná. Zajistit obživu rodině a nebo i nějaký zisk stálo mnoho úsilí," hodnotí Oldřich Ardolf.

Snad i proto se jeho předek obrátil na pelhřimovský úřad se žádostí o dotaci pro zemědělce. „Vydal se tam pěšky a v kanceláři seděl prý nějaký Němec. Řekl mu svoji žádost a také to, že je člověk prostý, netrestaný a poctivý. Němec ho chvíli poslouchal a povídá mu: „Strejčku, s poctivostí dojdete leda tak do … a do konce života nebudete mít nic." Bouchnul mu na papír razítko a šel na oběd," směje se vnuk.
Hospodářství Josefa Ardolfa přežilo a dodnes tam bydlí jeho potomci. S manželkou Marií měli šest synů.
Další válečné dění a jména zraněných mužů i z okolních vsí zachytil tehdejší kronikář Josef Bouška: „Koncem srpna 1914 přicházely zprávy o prvních mrtvých, zraněných a zajatých. První, kdož byli ranění, byli oba bratři Bohumil a František Žíttové a Rudolf Kučera. Do toho času spadá ranění V. Vlacha z Lejčkova, Františka Zicha a do zajetí z Lejčkova upadl J. Koktán, V. Hora a Josef Kučera."

Z obecní kroniky:

„Počátkem června 1915 někteří zdejší občané nedodali ovsa. Proto v pondělí 28. června před naší poutí přišel úředník od berního úřadu v Pelhřimově, aby o tom zavedl protokol. Shodou okolností se stalo, že současně do vsi přišel četník a hledal Němcovou.
Kdosi, buď ze žertu nebo z nečistého svědomí pronesl, že jsou tu od úřadu, a že se buchty péct nesmějí. Zpráva tato byla zděšením, neboť se všude před poutí pekly koláče z nulky, k tomu účelu zvlášť uschované. A teď měly být panímámy za to trestány.
Nastal shon a strach, kam zadělané těsto, zválené a připravené, v troubě jsoucí a upečené buchty a koláče schovat. Při takových příhodách rozum bývá stranou, a tak to bylo i tu. Panímámy schovávaly pečivo, kam se dalo: pod postel, přístěnku, režáče… Mnohá uděšena schovala buchty pod postel, a když přišla od protokolu, buchty z pekáče vytekly a ona je lopatkou z podlahy sbírati musela, za tu dobu vítězně překynuly. A že se leckde připálily, není třeba vypisovat.
Ale jaké ulehčení nastalo, když se vysvětlilo, že to byl klam, že buchty se péci mohou, ani nevypisujem." 

Autor: Kateřina Krejčová

23.8.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Donald Trump
2 5

Donald Trump nebude po boku Hitlera, Stalina či Merkelové? Skandální

Podzemí. Ilustrační foto.
6

Pražské podzemí se otevírá. Odborníci představí nepřístupné chodby

Občan na Hradě? Českou politiku chce vyléčit „čtyřicetiletý kluk“ Marek Hilšer

/REPORTÁŽ Z PŘEDVOLEBNÍ KAMPANĚ A SETKÁNÍ S VOLIČI/ Zkoumá mozkové nádory, tančí tango a nebojí se ozvat, když se někde děje bezpráví. Teď chce být prezidentem. V osm hodin ráno už před Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze panuje čilý ruch. Blikající sanitky přivážejí pacienty a bojují o drahocenné sekundy. Na protější straně silnice, v Anatomickém ústavu, se čas naopak zastavil. Studenti medicíny tu zrovna začínají první cvičení na pitevnách. 

Komentář Kateřiny Perknerové: Vojtěch Filip, génius reálpolitiky

Komunistická strana Čech a Moravy vyhrála sněmovní volby. Tedy ne na první dobrou, ale na druhou ano. Ačkoli skončila až pátá se 7,76 procenta hlasů, její předseda Vojtěch Filip dokázal za poslední měsíc to, co nikdo před ním.

Zpívající rozhodčí a bezdomovcem po své vůli: prohlédněte si nejlepší videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v pátek 24. listopadu 2017.

Ladislav Špaček: Na Hrad jsem nastoupil s platem 15 tisíc

ROZHOVOR / FOTOGALERIE / Na setkání s někdejším poradcem prezidenta Václava Havla, pedagogem, spisovatelem, novinářem a mistrem v oboru etikety jsem se těšil. I když mírné obavy, jak se správně chovat ve společnosti Ladislava Špačka, jsem měl. Nebyly na místě. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT