„A takových turistů tam chodí jen kvůli tomu, že se jim ty soušky líbí," dodává rozhořčeně s tím, že dřevo na otop není k mání ani na pilách.

Je to paradox současné doby? Vypadá to, že ano. A hodně spletitý. Posuďte sami:
„Občané, kteří říkají, že se díváme na dřevo v národním parku, co tam leží dokonce už několik let i oloupané, mají pravdu. Tady skutečně není čím topit," potvrdil včera starosta Horní Plané Jiří Hůlka. „Týká se to nejen občanů, ale i města. Sedíme na poušti a zjišťujeme, že nemáme písek.  Firma, která nám provozuje městskou kotelnu na biomasu, dováží štěpku až z Vysočiny," ukazuje starosta na smutný paradox. Jako další příklad uvádí, že tamní lidé místo dřevem mnohdy dokonce topí hnědým uhlím dováženým ze severu Čech. A ze dřeva těženého v národním parku se v západočeských spalovnách vyrábí elektrická energie. Ta se může distribuovat kdoví kam, třeba i za hranice.

Plynofikace Horní Plané je také v nedohlednu, přesněji řečeno, plynovod končí u Kájova. Kdy jej vlastník dotáhne dál přes Černou v Pošumaví k Horní Plané, případně směrem na Volary, to je zatím nezodpovězená otázka.

Nejlevnějším zdrojem tepla je na Hornoplánsku skutečně pouze místní dřevo. A ne nadarmo lidé už delší dobu poukazují na to, že Správa Národního parku by mohla mít k dispozici dřeva, ať už uschlého nebo jinak poškozeného a vhodného k topení, dost.

Nicméně věci se snad mění k lepšímu. Horní Planá vyjednala se Správou Národního parku Šumava možnost, jak části občanů palivové dřevo zajistit. „Obec garantuje, že dřevo, které si lidé od Národního parku zakoupí, budou skutečně používat jen pro svoji potřebu a nebudou je prodávat dál. Čili dodávka pro asi patnáct domů bude jen pro konkrétní dřevem vytápěné nemovitosti," shrnul starosta Jiří Hůlka. Část potřebného otopu může dodat i sama Horní Planá ze svých vlastních lesů či jiní vlastníci.

Jednu z hlavních rolí v tom hraje i cena dřeva. Jak starosta připomíná, lidé bývali zvyklí, že se tu dalo nakoupit palivové dřevo za padesát korun kubík. Dnes je to ovšem desetkrát až čtrnáctkrát tolik. Tento strmý vzestup se odehrál takřka jen během dvou let. Dřevo na otop se stalo normální obchodní komoditou, s níž se sice topí, ale, jak už se v minulosti také několikrát stalo, bývalo i výhodným zbožím překupníků. Ti je za levno nakoupili a dráž prodali dál.

„Za pět až sedm set korun se tu dřevo sehnat dá, ale zase ho není takové množství, jaké bychom potřebovali," říká Jiří Hůlka.

Podle aktuálních zpráv tiskového servisu Národního parku Šumava se letos v lesích parku vytěžilo zhruba 100 tisíc kubíků dřeva, což je o více než 167 tisíc kubíků dřeva méně, než tomu bylo loni.
Podle tiskového mluvčího Národního parku Šumava Pavla Pechouška existuje ovšem pro obyvatele možnost získat dřevo levněji. „A sice  samovýrobou. Lidé se mohou domluvit a sami si za určitou cenu v lese  dřevo nakácet a odvézt," naznačil včera Pavel Pechoušek.