S Chybíkem před pěti lety založili vlastní architektonické studio. První zakázku získali ještě jako studenti Vysokého učení technického. Proslavili se pokusy o oživení Jižního centra a návrhem nádraží v centru Brna nebo novou městskou čtvrtí Waltrovka v Praze.
Milánský pavilon přitahuje pozornost v zahraničí především díky bazénu v přízemí stavby. Jak vás to napadlo?
Chybík: Představili jsme si náročný den v italském Miláně. Člověka v kombinaci se silným sluncem unaví všechny různé kreace a expozice, které se do něj vystavovatelé snaží nacpat. Využili jsme toho, že pavilon stojí na začátku a zároveň na konci milánského okruhu.
Krištof: Česká republika je známá lázeňstvím a čištěním vody nanotechnologiemi. Takže na veletrhu propagujeme českou vědu, protože vodu v bazénu čistí české vynálezy. Voda je téměř pitná.
Lidé si s sebou na výstavu běžně nenosí ručník a plavky. Počítáte s tím?
Chybík: Hned nás to napadlo. Bazén je sice hluboký jen dvacet centimetrů, ale i tak se do něj vleže ponořím celý. Ve vyhrazeném čase hostům nabídneme plavky, ručníky a žabky zdarma. Potisky na nich budou propagovat český pavilon. 
Jak dlouho jste pavilon navrhovali?
Chybík: Snad dvacet let. O tolik jsme při navrhování zestárli.
Krištof: Pár vlasů nám při práci na této zakázce zešedivělo. Soutěžní návrh trval okolo měsíce. Projektování nám zabralo času víc. Už na něm pracujeme přes rok a půl. I když jsme měli vše naplánované, vždy se objeví nová překvapení.
V jaké fázi je český pavilon?
Krištof: Stavbu jsme postavili mezi prvními. Dělníci řeší vnitřní prostory. Pokládají terasu a dolaďují bazén. Jsme už skoro u konce. Za dva měsíce musí být všechno vymazlené a bez chyb.
Jak často jezdíte pavilon do Milána kontrolovat?
Krištof: Ze začátku jsme tam nejezdili často. Potom jsme se na kontroly vydali jednou za měsíc. Teď se tam objevujeme dokonce dvakrát do měsíce. 
Takže Milán znáte jak své boty?
Chybík: V Miláně a na severu Itálie se nám moc líbí. Snoubí se tam italský temperament s německou přesností. Prvního dubna tam navíc otevřeme náš druhý ateliér.
Chcete získat více zakázek právě v Lombardii?
Chybík: Ano, region jsme si oblíbili.
Krištof: Od začátku nejsme standardní český ateliér. Já jsem Slovák. Takže jsme trochu mezinárodní tým. Naším snem bylo vždy pracovat v zahraničí, ne pouze v České republice a na Slovensku. Expo není náš vrchol kariéry. Je to pouze určitý krok dopředu. A naše první práce v zahraničí. Slibujeme, že není poslední.
Navrhovali jste už jinde než u nás?
Chybík: Michal pracoval v ateliéru BIG v Dánsku. Je to jeden z deseti nejlepších ateliérů na světě. Já jsem studoval na Eidgenössische Technische Hochschule v Curychu, tato škola patří mezi trojici nejlepších v Evropě. Tím, že jsme se oba vzdělávali v zahraničí, svět se pro nás mnohonásobně zmenšil a lépe jsme ho pochopili. Od té doby tvoříme mezinárodně.
Máte nějaký sen?
Chybík: Do pěti let postavit pět domů na pěti kontinentech. My to dokážeme, není to vtip.
Krištof: Máme velké ambice, protože jsme dva mladí architekti. Nechceme dělat projekty pouze u nás. Jeden z našich cílů je postavit mrakodrap v Londýně. Na první pohled je to naivní představa. Pokud ji člověk nemá, šance prorazit se snižuje. Chceme dosáhnout něčeho velkého, odmítáme být jen průměr.
Do budoucna plánujete spoustu zajímavých projektů. Zbývá vám čas na něco jiného?
Krištof: Rád běhám nebo hraju fotbal.
close
zoom_in
Chybík: Většinou mi na nic jiného nezbývá čas. V jednom kuse navrhuju domy. Architektura prostě není pouze práce, je to životní styl. I když máme cíle prorazit ve světě, zájmy Brna nám nejsou cizí.
Na čem jste tam pracovali?
Chybík: Moravské galerii jsme navrhli, jak se otevřít lidem. Teď se postupně rekonstruuje, ale nemá peníze na velkou opravu. Místodržitelský palác měl velká zavřená vrata. A za nimi nádvoří, které bylo odříznuté od centra města. A my jsme tyto dveře otevřeli. Což bylo neuvěřitelně náročné, protože všichni říkali, že tam bude průvan a jiná teplota a měli sto dalších důvodů, proč to nešlo. My jsme ale řekli, že to jde. A najednou celé místo ožilo. V létě je z něj velký kulturní prostor, kam lidé chodí. Expozice místo jednotlivců vyhledávají stovky návštěvníků. To je přínos architektury.
Krištof: V hlavách se nám rodí spousta zlepšení. Víme, že existují jednoduché cesty, jak něčeho dosáhnout za minimum peněz. To je případ Jižního centra nebo brněnského hlavního nádraží.Vytvořili jsme návrh pro nádraží v centru. Minulý magistrát tvrdil, že nynější poloha není možná. Sedli jsme na to a ukázali, že tam může zůstat. A teď je to jedna z oficiálních variant.
Chtěli jste proměnit také Jižní centrum. Chystáte se v projektu dále pokračovat?
Krištof: Jižní centrum je krásné místo s nábřežím a jedinečným výhledem na Petrov. Vytvořili jsme návrh, jak místo využívat, bez ohledu na rozhodnutí politiků. Lidé přece nemusejí čekat dalších sto let, než se rozhodne. Jedním z výsledků naší intervence do prostoru bylo, že Brněnské komunikace odstranily ploty, které bránily při vstupu do areálu. A teď je to jedna velká louka pro lidi.
Co je podle vás v Brně špatně?
Krištof: Centrum nefunguje, jak by mělo. Převážně o víkendech, když jím člověk prochází, působí jako město duchů. Lidé tam nechodí, místo toho se setkávají v nákupních centrech. Ta nahrazují chybějící funkční centrum. To není vůbec reprezentativní způsob trávení volného času.
close
zoom_in
Je vám někdy smutno, když se procházíte Brnem?
Chybík: Štvou mě polepy na přízemních výkladních skříních v Masarykově ulici. Celkový stav přízemí je hrozný. Výlohy vznikaly převážně koncem devatenáctého a začátkem dvacátého století. Architekti dávali velký důraz na detaily a drahé materiály. Teď tam nenajdeme kvalitní prodejce, jsou tam obchody, které nabízejí všechno za devětadvacet korun. A ta drahá, důkladně promyšlená fasáda je polepená.
Krištof: A přesně to je důsledek nefunkčního centra. Střed města má být nositel kvality a hodnot. Měly by tady být nejdražší nájmy ve městě. Centrum bohužel nenese největší ekonomickou sílu. Pracuje se mimo. To značí celkový úpadek a vytrácejí se hodnoty a kvality.
Máte v Brně oblíbené místo, kam se rádi vracíte?
Chybík: Chodím rád do MFG bistra na obědy kousek u Galerie architektury, kterou provozuje náš bývalý učitel urbanismu. Sám tam vaří. Je to příjemný a milý podnik.
Krištof: Mé oblíbené místo je Kraví hora na náměstí Míru. Když je hezké počasí, chodím tam s přítelkyní na piknik.
