„Kdyby k záležitosti došlo ve válcovně plechu či v kravíně, člověk by si mohl říci: No budiž. Ale v kulturní instituci, jejíž starostí by měla být především péče o kulturní dědictví, jakož i movité či nemovité kulturní statky a hodnoty, jejich ošetření a uchování?" ptal se Franz.

A vzápětí doplnil. „Jak je vidět, v případě valtického zámku, došlo k totálnímu selhání, nestačím se divit. Ještě štěstí, že byla celá záležitost, sympozia, jakož i deponování obrazů na zámku, písemně ošetřena předem!" zmínil.

Franz si myslí, že samotné malby nebyly hlavním důvodem jejich zmizení. „Vzhledem ke zcela neodbornému vyřezání obrazů z rámů se domnívám,že nešlo ani tak o obrazy, jako spíš o napínací rámy tedy dřevo. Další variantou je, že obrazy prostě někomu překážely," zamýšlel se Franz.

Výši škody, kterou způsobila ztráta jeho díla s názvem Madona nesená mravenci, nechtěl komentovat. „Nyní, na základě dokumentace sympozia, probíhá odborné vyhodnocení a vyčíslení škod vzniklých ztrátou a zničením obrazů. Nebudu předbíhat," nechal se slyšet.

Případ se dostal do povědomí minulý týden, kdy umělci přijeli na zámek, aby se na obrazy podívali. Padesát velkoformátových děl však chybělo. Kdo za to nese odpovědnost, je nejasné. Událostí se zabývají policisté. Díla vznikala postupně od devadesátých let minulého století.