„Aniž bychom se domluvily, potkaly jsme se ještě týž večer na mši svaté. Paní hraběnka má v kryptě pochované předky, tak jsem šla za děkanem a řekla mu, že by je hraběnka ráda viděla. Nakonec mi dal klíč a šly jsme se tam podívat," vzpomněla na situaci před pěti lety Milada Rejmanová.

Ta se ve čtvrtek s hraběnkou Chorinskou setkala v zámeckém parku ve Veselí nad Moravou, kde si nejprve popovídaly na lavičce, poté si šly obě prohlédnout současný stav veselského zámku.

Jeho poslední žijící obyvatelka překypovala energií i dobrou náladou. Úsměvy rozdávala na všechny strany a dopřála si i domácí slivovici. „Ráda se sem vracím. Můj život zde byl krásný, co víc říct. Měla jsem krásné dětství," zavzpomínala Marie Anna Ludwistorff Chorinská, která v době kdy na zámku žila, ráda trávila čas ve všech jeho částech, a to v každém ročním období. „Bylo zde krásné léto i Vánoce. Byl to ten život zde, který jsem měla moc ráda. Není se čemu divit, měli jsme všechny možnosti i co se týká sportu, ale přesto jsme žili, jako všichni ostatní. Nebyli jsme něčím speciální. V neděli jsme chodívali do kostela s místními," pousmála se hraběnka.

Na dětství vzpomíná ráda i proto, že byla nejmladším ze tří dětí a přestože měla její matka Marie Topor Kaplinská pevnou ruku, otec se jí velmi věnoval. „Byla jsem poslušné dítě. Měla jsem dva starší bratry, ale maminka byla spravedlivá ke všem stejně. Otec mě ale miloval," popsala rodinné poměry.

Zlomem pro rodinu byl rok 1945, kdy museli z Veselí nad Moravou i z celého tehdejšího Československa odejít. Měsíce těsně po válce až do prosince 1945 trávila v drsných podmínkách pracovního tábora v Třebíči, v prosinci s příbuznými opustila republiku a usadila se ve Vídni. Tehdy využila jazykových znalostí, které se naučila při soukromém vzdělání. Ovládá angličtinu, češtinu, francouzštinu, později se naučila i italsky, srbochorvatsky a nyní se učí slovenštinu. Je to i proto, že k ní chodí uklízet Slovenka.

Dnes si ráda dopřeje některé regionální speciality. Musí se již ale trochu hlídat. „Mám ráda kuřecí vývar a guláš," svěřila se hraběnka, která prožila dětství a mládí ve Veselí nad Moravou. Kromě tamního zámku patřil rodině Chorinských také hrad Sádek na Třebíčsku. Vzpomíná na něj ráda. „Jezdila jsem tam pouze na léto, zbytek roku naše rodina trávila právě ve Veselí," řekla a dodala, že Veselí nad Moravou stále považuje za svůj domov, také proto se o život ve městě stále zajímá. „Dostávám Veselské listy i noviny. Velice mě zajímá, co se zde děje," uzavírá své povídání.