Oficiálně první zimní den drží svou pověst nejkratšího dne v roce. Už před pátou míří lidé v zástupech po stezkách parku zcela potmě. „Mami, já nic nevidím," ozývá se najednou v davu.

K cíli na vrcholu kopce navádí diváky dva zářící reflektory rozřezávající mraky nad Brnem.

Hra s barvami

Ačkoli zvony blízkého kostela pátou hodinu neodbily, právě s jejím úderem u hvězdárny utichají asi dvě tisícovky lidí. A specialisté ze skupiny Vizuálové začínají za zvuku hudby oblékat kupoli planetária do barevných světel. „I s hudbou trvají přípravy déle než měsíc. Nainstalovat techniku, která nám pomáhá, pak zabere v deseti lidech asi den," říká Michal Okleštěk ze skupiny o přípravě na takzvaný videomapping.

Po desetiminutové přehlídce moderní techniky najednou hudba utichá. Někteří lidé začínají tleskat. Jiní vyčkávají. A vědí proč.

Nad vstupem do planetária se rozzáří žhavé Slunce a z reproduktorů se ozývá hlas vyprávějící zajímavosti o naší nejbližší hvězdě. „Že budu po Vánocích vážit tunu, to vím. Že bych na Slunci i bez svátků vážila rovnou tunu a půl, to jsem se dozvěděla až dnes," usmívá se jedna z návštěvnic Tereza Hladká, která patří mezi několik stovek těch, kterým se podařilo na první promítání v pět odpoledne vecpat do prostoru před planetáriem.

Z obrovského zájmu vypadá po prvním promítání překvapeně i ředitel brněnského planetária Jiří Dušek. „Takové akce musíme pořádat častěji. A nejen na hvězdárně. V létě doufám oživíme celou Kraví horu," přemýšlí Dušek.

To už se ale opět na kupoli rozbíhají paprsky barevného světla, která diváci naposledy zhlédnou ještě o půl desáté večer.