Češtinu odborníci označují za obtížný jazyk. Problémy s její gramatikou má mnoho lidí i v dospělosti. Cizinci, kteří se u nás rozhodnou usadit, tak stojí před nelehkým úkolem. K pohodlnému životu však většině z nich stačí naučit se pár základních frází. Daleko horší to mají děti, které nastoupí do školy a učitelé na ně mluví česky. Na Blanensku je zvykem, že s rodilými Čechy chodí do stejné třídy třeba Mongolové. Ačkoli se dříve nebo později dokáží na zdejší podmínky adaptovat, některé školy hlásí problémy.

Vedení Obchodní akademie a Střední zdravotnické školy v Blansku řeší, jakým způsobem vyučovat dva mongolské chlapce – dvojčata. „Oba kluci jsou velmi nadaní a inteligentní, což se projevuje například v přírodních vědách. Jenže jsou u nás příliš krátkou dobu na to, aby dokázali porozumět češtině. Třeba Vietnamci mají v tomto velkou výhodu, protože většina z nich se tady dokonce narodila," vysvětlila ředitelka školy Svatava Dvořáková.

Takoví žáci se neobejdou bez doučování. „Nejde jen o jazyk, ale o naprosto odlišné kulturní zázemí. Celorepublikově zatím neexistují pokyny, kterými by se dalo v takových situacích řídit. Nesystémovost se projevuje třeba u maturitních zkoušek, kde mají právo na úlevu pouze děti, které se přistěhovaly před méně než dvěma lety. A mongolští bratři už na Blanensku žijí přibližně čtyři roky. Čeština jim však dělá stále problém," konstatovala Dvořáková.

Velký problém znamená i kočovný život cizinců. „Jejich časté stěhování situaci ještě komplikuje. Každý učitel hledá vlastní přístup, kterým se s nimi rozhodne v hodinách komunikovat. Když se po roce tyto děti odstěhují, nevidíme žádný výsledek. A bez zpětné vazby se těžce hodnotí," zauvažovala Dvořáková.

Ve většině škol na Blanensku však podobný problém řešit nemusí. „My jsme v roce 2004 zavedli výuku češtiny určenou přímo Mongolům. Dnes už se s nimi normálně domluvíme a bereme je jako všechny ostatní žáky. Kromě osmi Mongolů, z nichž polovina chodí do deváté třídy, učíme i pět Vietnamců a tři Ukrajince," vyjmenoval ředitel Základní školy Tomáše Garriqua Masaryka v Blansku Pavel Nezval.

Blanenské gymnázium navštěvuje okolo pěti set šedesáti žáků. Jen šest z nich jsou cizinci. „Jde o dva Vietnamce, dva Ukrajince, Rusa a Moldavana. Všichni ale prošli českou základní školou, takže komunikace s nimi je bez problémů. Dokonce bych řekl, že patří k nejlepším žákům, od učitelů na ně slyším jen samou chválu," nechal se slyšet ředitel blanenského gymnázia Radek Petřík.

Podobně se k cizincům staví i v boskovickém gymnáziu. „Nás se žádná jazyková bariéra netýká. Chodí k nám totiž děti, jejichž rodiče jsou třeba Kazaši nebo Vietnamci, ale ony samy už se narodily v Česku, takže mluví naprosto plynule," řekl zástupce ředitele boskovického gymnázia Jaroslav Synek.

Zástupci všech oslovených škol popřeli, že by se někdy setkali s rasismem nebo xenofobií. „Žáci cizince přijali bez problémů do kolektivu. Na otázku rasismu jsme navíc připravení, mimo jiné díky projektu z loňského roku, do kterého se naši studenti zapojili. Byl zaměřený právě na tuto problematiku," dodal ředitel blanenského gymnázia.