Když nastoupil na strážnické gymnázium, jeho láska k oblíbeným předmětům dostala nový impuls. „Učila tam plejáda skvělých profesorů. I za nejtvrdší normalizace tam dokázal ředitel Alois Studnička vytvořit krásnou študáckou atmosféru, vyvažoval politické tlaky ambiciózních komunistů a díky spolupráci s tou lepší částí profesorského sboru má moje generace dnes na co vzpomínat," usmívá se Gajoš.

Na nějakou recesi si ale muž s matematickou pamětí nemůže vzpomenout. „Biologie a matematika byly i na gymnáziu moje nejoblíbenější předměty. Hodiny s profesorkou Šimšíkovou a profesorem Nevřivým si musí pamatovat všichni, kdo tam tehdy studovali. Velkou osobností tam byl i sportovec Antonín Pšurný," tvrdí pedagog.

Patřil mezi nejlepší studenty, a tak se dostal na vysokou školu, kterou si vybral olomouckou univerzitu a přírodovědeckou fakultu. Studoval opět biologii a matematiku. Jako vysokoškolák rád jezdil jako oddílový vedoucí na dětské tábory. „Ty ve Filipově údolí mi daly mnoho. Byla tam spousta úžasných pozitivních mladých lidí, kteří se na prázdninové tři týdny těšili celý rok. Hlavní vedoucí Břetislav Rychlík byl už tehdy tábornickou legendou," připomíná si příjemné chvíle oceněný učitel. Později tábory na Filipově vedl sám. Učil na VUT v tehdejším Gottwaldově, na Základní škole v Kyjově, ve Vnorovech, na učilišti ve Veselí nad Moravou, dva roky na základce v Lipově a po revoluci se stal ředitelem školy Hutník. Učí nejen „svoji" biologii a matematiku, ale i tělocvik, občanku. Radost mu dělá, když se jeho žáci dostanou na střední školy. „Pět mých matematiků se jednou umístilo na dvou gymnáziích na prvních místech při přijímacích zkouškách," říká veselský učitel.

Zároveň upozorňuje, že kantořině nezasvětil život kvůli oceněním. „Když něco dělám, musím to dělat pořádně," dodává rázně Gajoš. Úspěch ho však těší stejně jako jeho ženu Zuzanu a syny Ondřeje a Martina.

VLADIMÍR SALČÁK