Byl nasazený ve městě Melanchi, které je od Káthmándú vzdálené padesát kilometrů. „Pacienty jsme ošetřovali na místě ale dojížděli jsme za nimi i do hor. Jezdili jsme po velmi strmých svazích, kde hrozily pády kamenů, v té chvíli jsme si to ale neuvědomovali," vzpomíná lékař.

Na podobnou zahraniční misi se podíval poprvé. „Byl to ohromný zážitek. Zvlášť zemětřesení. Měl jsem co dělat, abych se udržel na nohou. Díval jsem se, jak se pohybují domy. Hned poté jsme se rozběhli za pacienty. Jsem rád že jsem tam mohl být a pomoct jim," říká Doleček.

V té chvíli navíc vypadly všechny sítě. „Domů jsem se nedovolal několik hodin," dodává. Za svůj pobyt zažil zhruba třicet menších otřesů.

Podle Dolečka se ošetřování pacientů nelišilo od urgentního příjmu v Česku. „Jen prostředím a jinými pacienty. Hodně nám pomohli překladatelé, bez nich bychom to nezvládli. Tamní lidé leckdy neuměli ani slovo anglicky," připomíná.

Většinou ošetřoval pacienty, kteří nebyli v ohrožení života. „Měli zlámané kosti, žebra tržné rány, pohmožděniny," vypočítává. V oblasti se navíc hodně prášilo, to jim práci ztěžovalo.

Z fakultní nemocnice se zatím vystřídali čtyři lékaři „Teď už tam nejsou lékaři z urgentního příjmu tak potřeba jako v prvních dnech. Lidé už většinou chodí na kontroly," říká Doleček.

Zbytek devatenáctičlenného týmu z Fakultní nemocnice Brno v Nepálu ještě zůstane víc než týden.