„Jsme rádi, že jej máme. A jako patrioti chceme, aby bunkr v Ratíškovicích zůstal. Navíc k naší obci patří, i když jej nikdo nevnímá jako pevnostní či vojenský objekt," řekl ratíškovický místostarosta Radim Šťastný.

Podobný názor má i starosta Josef Uhlík. „Bunkr dříve obec sice nevlastnila, pak jej jakoby dostala. Nemáme tak důvod proto, abychom jej nechali odvézt někam do muzea. Děti jej navíc využívají pro hraní, možná se ještě posune ke školce či na dětské hřiště," sdělil starosta Ratíškovic.

Bunkr se dostal k ratíškovickému Jezérku v devadesátých letech. Původně stával u dolu Tomáš. „Ještě si pamatuji, jak stával na Baťovce před závodem. Kdy jej tam instalovali, si nevzpomenu, na to jsem ještě moc mladý, " připomněl původní umístění sedmašedesátiletý Václav Koplík z Ratíškovic.

Ratíškovický místostarosta upozornil na to, že u bývalého dolu Tomáš byly dříve bunkry dva. „Ten druhý se v osmdesátých letech zničil," podotkl Šťastný.

Podle provozovatele vlkošského Military muzea Petra Neničky šlo o takzvané „Ein Mann Bunker". Ty se používaly za druhé světové války zejména k ostraze továren. „Sloužily jako pozorovací stanoviště. Při náletu se do něj schovala ostraha, která následně informovala i o ukončení náletu a spustila sirénu," vysvětlil Nenička použití betonového stanoviště s tím, že odhaduje jejich instalování u dolu Tomáš na první léta okupace, tedy na konec roku 1939 či na rok 1940. „Tomáš patřil v té době k nejmodernějším dolům v Evropě," upozornila ratíškovická fotoarchivářka Irena Bařinová.

Možná právě proto se u tohoto dolu nacházelo více bunkrů, podle některých pamětníků dokonce tři. Sám Nenička se pokoušel do vlkošského muzea tento typ pozorovacího bunkru získat. „Nakonec z toho sešlo. Lidi si totiž někdy myslí, že vlastní věci statisícových hodnot," svěřil se zakladatel vlkošského Muzea generála Ingra.

Podle jeho informací byl podobný bunkr také v kyjovských šroubárnách. „Podobné jsem viděl i na belgických hranicích," podotkl Nenička.

K zachování těchto historických exemplářů zřejmě pomohla i studená válka a strach z chemických či jaderných útoků. „Dlouho tyto bunkry zůstávaly na svých místech, až po převratu se jich lidé začali zbavovat. Věřím tomu, že u některých fabrik mohly zůstat do současnosti. Ale jsou polepené plakáty a nikdo si jich nevšímá," dodal Nenička.

Pokud by Ratíškovice neměly o svůj bunkr zájem, tak by možná skončil ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech u Týnce nad Sázavou. „Zachránili jsme například první československé lehké opevnění z roku 1936, které by se zřejmě zlikvidovalo kvůli těžbě uhlí. Postupně se snažíme získávat po republice různé podobné nepoužívané objekty, kterým hrozí zkáza," uvedl ředitel odboru muzeí Vojenského historického ústavu Michal Burian.