Čtyřiadvacetiletou ženu vždy zajímala opuštěná místa. Nápad navštívit město na severu Ukrajiny dostala před necelým rokem. „Na internetu jsem si četla článek o opuštěných místech světa a byly tam i fotky z města Pripjati, jež leží kousek od elektrárny. Řekla jsem si, že to není až tak daleko, abych se tam nemohla podívat," vypráví Pyskatá, která zjistila, že záliba v opuštěných místech má i své pojmenování. Říká se jí urbex.

Vyhledala si potřebné informace a v létě vycestovala s jednou slovenskou agenturou. Sama. „Nikdo z mých známých neprojevil touhu jet se mnou," směje se pracovnice břeclavské knihovny.

Do černobylské zóny jela z Bratislavy, přes Užhorod a Kyjev. Cesta trvala dva dny. Stejnou dobu strávila i v cílové destinaci. „Přes noc jsme byli ubytovaní přímo v Černobylu. Místo bylo kompletně dekontaminované a dnes je nejčistší částí zóny a také platí za jakési její centrum. Nachází se tady hotel i s barem a jídelnou. Před vstupem do jídelny jsme se museli vždy podrobit radiační kontrole," popisuje Lanžhotčanka.

Jedno z prvních překvapení, když vstoupila na území dávné havárie, byla znovu se probouzející příroda. „Na jednu stranu bylo moc smutné vidět opuštěné domy, budovy a místa, která byla dříve tak živá a plná lidí. Na druhou stranu bylo zajímavé, jak si příroda bere zpět to, co jí člověk kdysi vzal a jak se kdysi rušná města a obce znovu proměňují v les," vzpomíná žena.

Během dvou dnů navštívila elektrárnu i s osudným čtvrtým blokem a prostor, kde staví nový sarkofág. „I když je ve většině oblastí dnes už radiace na takové úrovni, že při kratších pobytech neznamená žádné zdravotní riziko, najdou se i místa, kde je radiace pořád zvýšená a je lepší se jim vyhnout," říká Pyskatá.

Zavítala také do „města duchů" Pripjati a do obcí, kam se po letech vrátili lidé. „Žije jich tam kolem šesti set. Také tam pobývá kolem tří tisíc zaměstnanců, především pak vojáků a policistů. Ti udržují elektrárnu a starají se o chod celé černobylské zóny. I přesto ale města a vesnice působí spíše opuštěně," zamýšlí se knihovnice, jež do Černobylu pojede na konci března podruhé.

Se svými zážitky možná vystoupí ještě jednou. „Na přednášku mám pozitivní ohlasy. Nedá se do budoucna vyloučit, že ji nezopakuji. Také jsem obdržela dotaz, jestli bych přednášela pro školu. Souhlasila jsem, takže možná budu mít příležitost tématiku Černobylu přiblížit i žákům základních nebo středních škol," dodává.