Sedm tisíc. Pro někoho směšná částka, za kterou se pomalu nedá žít ani měsíc. Dětem z chudých zemí třetího světa však tyto peníze dávají možnost chodit do školy celý jeden rok.

A právě na ně se často skládají školáci včetně těch z Blanenska. Adoptují si dítě z některé exotické země takzvaně na dálku a pak shánějí peníze na jeho podporu během studia. Aby je vydělali, musejí často vymýšlet originální nápady.

Třeba děti ze základní školy v Lysicích adoptovali chlapce Ibrahima z Afriky. Na potřebnou částku by každý žák měl přispět několika desítkami korun. „Žáci si však peníze na podporu Ibrahima shánějí organizováním různých akcí. Na prvním stupni děti pořádaly burzu hraček, se kterými si už nehrají. Kamarádům je prodávaly za symbolické ceny. U rozsvěcování vánočního stromu v Lysicích zase mívají stánek s rukodělnými výrobky a ty nabízejí rodičům," popsala výchovná poradkyně lysické základní školy Lea Máslová.

Originální nápady

Podle ní je potřeba neustále něco vymýšlet a oslovovat s novými a originálními nápady, které zaujmou spolužáky i veřejnost. „Starší žáci zase uspořádali diskotéku s dobrovolným vstupným. V pracovních činnostech pro změnu vyráběli ledovou tříšť a zmrzlinu, kterou pak prodali," dodala Máslová s tím, že pro děti mají takové aktivity i výchovný efekt, protože poznají, že nic není zadarmo.

S tím souhlasí i Zdena Michelová z kunštátské základní školy, která tamním žákům pomáhá s adopcí dnes asi šestnáctiletého Samuela ze Zambie. Toho podporují už šestý rok. „Vůbec nemá smysl chtít po dětech, aby nosily peníze od rodičů, postrádá to jakýkoliv účinek. Protože si chlapce adoptoval žákovský parlament, shánějí na něj děti peníze, jak se dá. Zajišťují občerstvení na veřejných akcích, také pěstují rostliny a zeleninu, kterou pak prodávají rodičům," uvedla Michelová s tím, že na počáteční náklady jim prý přispívá ze svého tamní ředitel a zpět už pak peníze z výdělku nechce vracet.

Nedávno se do podpory adopce zapojil také učitelský sbor. „Většina učitelek a také moje manželka napekly dortíky a pak je nabídly dětem jako svačinu do školy, kterou si mohly za příspěvek koupit," řekl kolega Michelové z kunštátské školy Ladislav Dostál.

Ten se svou třídou společně našetřil i menší příspěvek, který poslali přes humanitární organizaci Adra jako jednorázovou podporu jedné chudé rodiny v rozvojové zemi. „Částka kolem tří až pěti set korun jim stačí na uživení na celý rok. Za menší obnos se nakoupí semena rostlin a nářadí na jejich obdělávání, do pětistovky se vleze třeba pořízení jedné kozy," uvedl Dostál.

Většina učitelů, kteří dětem s adopcemi pomáhají, si všimla, že mnohé z nich jsou překvapené, jak si lidé v chudých zemích dokážou vystačit na naše poměry s velmi malou částkou.

„Naše děti s adopcí začaly před dvěma roky, podporují mladého chlapce z Haiti, každý rok sbírají papír a peníze, které získají, mu pošlou přes olomouckou charitu. O adopci nám přijeli i vyprávět její zástupci a na prezentaci byl velký ohlas ze strany žáků. Byli velmi udivení, jak dobře se nám tady vlastně žije ve srovnání s tím chlapcem. Tomu každý rok pošlou šest a půl tisíc, ze kterých se platí školní uniforma, školné, pomůcky a ještě obědy na celý ten rok," vyjmenoval ředitel základní školy v Letovicích Miloš Randula.

Adopci na dálku si mohou zařídit pouze žáci s podporou učitelů, školy samy jako příspěvkové organizace totiž dary poskytovat nemohou. „Buď můžou organizovat různé sbírky a akce, nebo ušetří z kapesného, když se domluví celá třída, je to asi jedna koruna denně na každého. Tři čtvrtě příspěvku pak míří na podporu dotyčného dítěte a čtvrtina zůstává v organizaci na vznik dalších rozvojových projektů, jako je třeba stavba nemocnice, školy nebo vodovodu," uvedla třeba koordinátorka adopcí na dálku Marie Chrástecká z Centra Narovinu, které se věnuje rozvojové spolupráci v africké Keni.