Všechny židle nohama vzhůru, u baru na sebe navršené bedny s lahvemi, nikde živá duše. Jen hlasy v místnosti za barem. Takový obrázek se naskytne, když návštěvník znovu zprovozněné bývalé Farmy Bolka Polívky v Olšanech omylem vstoupí do ještě neotevřené části restaurace. Rozpačitý dojem hned zahání usměvavá servírka přicházející z kuchyně.
„Tuto část lokálu ještě nemáme pro hosty připravenou, otevřená je zatím jen druhá polovina," vysvětluje Martina Tomanová, která je zatím jediným zaměstnancem nového provozovatele restaurace a hotelu bývalé Polívkovy farmy Františka Dvořáka. Někdejší šumavský restauratér si podnik pronajal od nového vlastníka Alexandra Seidla, který farmu koupil v insolvenčním řízení letos v únoru jako jediný zájemce za jedenáct a půl milionu korun.
Domácí štrúdl
Druhá polovina restaurace s venkovním posezením, před kterým se v ohradě prohání jezdkyně na koni, už skutečně působí živěji. Mnoho lidí v ní sice není, ale Dvořák má plné ruce práce. Zrovna vkládá štrúdl do pece, demonstrativně umístěné přímo v lokále.
Od dubna spolu s dcerou, kamarády a brigádníky celý hotel i restauraci připravoval na provoz. „Otevřeno máme od 1. května, ale ještě nám zbývá spousta práce. Brigádníci sečou trávu, plejí zahradu. My hlavně uklízíme ten hrozný nepořádek, který tady zůstal. Třeba sporák jsme čistili dva dny ve dvou lidech. Co se týká vybavení, nic jsme neměnili, jen jsme nechali vymalovat," popisuje Dvořák.
Proti poznámce, že farma navzdory poledni moc lidí nehostí, se hned ohrazuje. „Ale vždyť sem dnes přijela skupina pětatřiceti lidí. Už jsou však po jídle a ubytovaní. Ke všemu nepočítám s tím, že se sem hned lidé pohrnou. Doufám ale, že když jednou přijdou, tak se i vrátí. Když zde najdou dobré jídlo a příjemné ubytování, proč by neměli? Nic na tom nemění fakt, že toto není vyhlášená turistická lokalita," poukazuje Dvořák.
Dřív provozoval hotely na Šumavě, prý mu přezdívali Král Šumavy. Teď se rozhodl znovu vzkřísit podnik, který byl kvůli insolvenci víc než rok zavřený. Přitom ho nikdy předtím neviděl. „Jednou jsme se v něm chtěli zastavit s rodinou cestou z Maďarska. Ale spletli jsme si tyto Olšany s Olšany u Prostějova, takže z toho nic nebylo. Teď mě sem nelákalo tedy nic jiného, než touha zkusit to někde jinde. Je to pro mě výzva," říká Dvořák, který doufá, že vsadil na správného koně.
Na úspěch má jediný recept. Jsou jím dobré recepty. „Vařit pravou českou kuchyni z kvalitních surovin je pro mě základ. Hranolky, smažený sýr, kečup, to na našem lístku host nenajde. Někteří lidé to možná vyžadují, ale já to nikdy nedělal a hostů jsem měl dost. Nechci na ničem šetřit, kupujeme jen suroviny vyrobené v Česku, třeba maso bereme od místního řezníka. Už jsme si založili zahrádku, kde pěstujeme vlastní bylinky, máme v plánu chovat drůbež, králíky, jehňata, kůzlata. Naše denní menu sice bude dražší než jinde, ale jsem přesvědčený, že pětadevadesát korun lidé za opravdu dobrý oběd dají," poznamenává Dvořák a rychle odbíhá, aby vytáhl štrúdl z pece.
I nová místa
Podle Tomanové se v dobrém jídle skrývá budoucnost podniku. „Slyšela jsem od lidí, co na farmu chodívali dřív, že zdejší kuchyně bývala hrozná. Přišli na vývar a dostali polévku s nakrájenou mrkví. Na tohle je pan Dvořák velice přísný. I na výběr zaměstnanců," říká servírka. Dvořák dodává, že až se podnik víc zaběhne, hodlá zaměstnávat asi deset lidí.
Srovnávat, jak to na farmě chodí teď a jaká byla úroveň za bývalého majitele, by mohl třeba Vilém Škrabánek z Ostravy, který do restaurace zavítal s několika kolegy. „Líbí se nám tady. Na farmu jsem jezdil i dřív, ale jestli je něco jinak, na to je myslím moc brzy odpovídat. To se teprve uvidí," svěřuje se host.
Jedna z věcí, které se možná změní, bude jméno. „O tom právě teď jednáme. Pokud by se název musel změnit, zněl by Farma Františka Dvořáka. Co jiného bych měl vymýšlet?" krčí rameny Dvořák.
ADAM HRBÁČ