Na chirurgii. „Šmikli mi malíček, ale postup nemoci se nechtěl zastavit," pokračuje Ryba.

Do měsíce následovaly osud malíčku další čtyři prsty, a to až k nártu. „Dlouho se to hojilo, především kvůli cukrovce. Musel jsem být trpělivý a čekat. Říkal jsem si, ale co fňukám, když vedle mě leží pacienti, kteří jsou na tom hůř," připomíná si svůj pobyt v nemocnici vacenovický sedmdesátník.

Ten se pak nakonec dostal domů, kde se postupně jeho stav zlepšoval. „Velice mi pak pomohla sestra Vladimíra Hromková z kyjovské charity, která mě postupně dokázala připravit k tomu, abych se dokázal osamostatnit v péči o moji nohu," smeká Ryba.

Den před Vánoci ale zkolaboval. Ráno ho našla skoro mrtvého ve čtyřicetistupňových horečkách manželka Zdeňka. Bleskově pro něj přijeli zdravotníci rychlé lékařské služby. „Zachránili mi život. Dva dny jsem o sobě nevěděl, ani jsem nevěděl, na kterém jsem oddělení. Nejdřív jsem byl na interně a pak na infekčním," přibližuje poslední Vánoce.

Tam se dostal kvůli tomu, že na něj zaútočila nebezpečná infekční nemoc erysipel, zvaná růže. „Měl jsem velký strach, že mi uřežou další část nohy. Naštěstí mě na infekčním vyléčili. Nejen za to, ale za přístup a péči lékařům a sestrám v kyjovské nemocnici velice děkuji," říká Ryba.

Celkem si v nemocnici poležel téměř sedmdesát dní. Vystřídal internu, infekční a chirurgii, kde mu amputovali pět prstů v nártu, tam ležel přes padesát dnů. „Chtěl bych poděkovat všem sestrám a lékařům, kteří se o mě starali. Řekl bych, že sestry jsou vytížené nejvíc na noční směně," upozorňuje na náročnou práci zdravotníků.

Po té, co se jeho stav zlepšil, zamířil do hradišťské nemocnice, kde pro něj připravili protézu za amputovanou část nohy. „Podle ní mi tam pak mohli ušít obuv," dodal Ryba.