Někteří jsou na akci už poněkolikáté. Jako třeba Miroslav Zumr. „Chodíme pravidelně asi jednou za pět let," směje se závodník.

A s úsměvem dodává, že to záleží na tom, kdy se jemu a jeho kamarádům podaří vstát. „Hlavní je, že se tady všichni sejdeme. I když samozřejmě chce překonat i minulé výkony. I když třeba ten můj moc za řeč nestojí," usmívá se Zumr.

Jeho kamarád Tomáš Locker ale co překonávat má. „Můj nejlepší výkon tady byl něco přes třiadvacet a půl vteřiny. Letos bych se chtěl znovu dostat po čtyřiadvacet vteřin," říká muž, který v roce 2005 závod do konce vyhrál.

Spolu s kamarády pár minut před desátou postává na konci dlouhé fronty, která vede ke stánku, kde se závodníci registrují. První z nich pak na trať vybíhají krátce po desáté. Kromě závodníků, kteří bojují s časem, se do souboje se schody pouští i děti s rodiči. „Do toho, do toho. Už jen pár schodů, poběž," povzbuzuje jedno z dětí doprovázené tatínkem jeho babička.

Těm nejmenším přitom zdolání schodů trvá i přes minutu. O něco starší účastníci závodu to zvládají přeci jen o něco svižněji. Třeba jako vítězka ženské kategorie z roku 2010 Lenka Slabáková. Spokojená ale není. „Jsem tady potřetí a jde to pořád hůř. Mám totiž zdravotní potíže. Přesto jsem doufala, že se mi povede dostat se aspoň na bednu. Moc to tak ale nevypadá. Vyběhla jsem schody za čtyřiačtyřicet a půl vteřiny. A konkurence je silná," říká závodnice.

A ukáže se, že má pravdu. Do nejlepší trojice žen se nakonec se svým časem nevejde. Smůlu má také vítěz z roku 2005 Locker. Nejlepší čas patří někomu jinému. V konkurenci 193 běžců a běžkyň vyhrává do té doby pětinásobný vítěz závodu a držitel rekordu Vojtěch Kocáb. Titul nejstaršího závodníka pak získává pětasedmdesátiletý Jiří Lech.

Hlavní organizátor závodu Petr Pavlíček je s účastí spokojený. „Zájem je pořád větší. Museli jsme proto omezit počet závodníků na dvě stě. Víc nejsme schopní zvládnout. Jedině máme šanci skončit alespoň ve tři odpoledne a předat pak vítězům ceny," říká organizátor.