Hlavními aktéry obřadu jsou nevěsta Miroslava Bukovská oblečená v dlouhých hnědavých šatech s ozdobnými paspulkami a širokými rukávy a ženich Jiří Vlasák v bílé haleně a kalhotách stejné barvy, jako jsou nevěstiny šaty. Druid jim svazuje ruce břečťanem a ptá se jich, jestli chtějí manželství na zkoušku na rok a den, na dobu, dokud láska trvá, nebo navždy. „Keltové si skutečně mohli vybrat mezi těmito třemi typy soužití," vysvětluje druid. Snoubenci mají jasno, že navždy. Následuje polibek, společný přípitek z jednoho žejdlíku, nasazení prstýnků. Idylu přerušují dva přibíhající divoši s kopími v rukou. Popadnou nevěstu a vlečou ji pryč. Ale ženich reaguje rychle. Únosce hravě skolí a vítězně si vede svou ženu.

Pak už nic nebrání volné zábavě. Hoduje se, pije, muzikanti vyhrávají i zpívají. Svatbu si užívá například Denisa Nedělová, která přijela i s manželem a dvěma dětmi. „Když to čas dovolí, jezdíme do Isarna už od loňska pomáhat opravovat zchátralý areál. Svatbu jsme si užili, stylově jsme se oblékli, pleteme věnečky z pampelišek, je zde příjemně," hodnotí žena.

Podle Dorana Rulduana, v civilu Davida Maroše, není sňatek podle českých zákonů oficiálně platný. Miroslavě a Jiřímu, kteří přijeli až z Bratislavy, to ale nevadí. „Bereme to symbolicky a má to pro nás velký význam," vysvětluje novomanželka. Keltský obřad absolvovali díky kamarádce, která pomáhá oživovat Isarno. Snoubenci předem moc nevěděli, co je čeká, ale obřad se jim moc líbil. „Ušila jsem dobové oblečení, ale jinak jsem nevěděla, jaké to bude. Bylo to něco jiného než klasická svatba a jsem za to ráda," dodává Miroslava Bukovská.

Keltský svatební obřad organizátoři rekonstruovali podle dobových znalostí o Keltech. „Bohužel se nedochovaly žádné písemné zprávy, takže něco si musíme domýšlet. Ale mnohé dnešní svatební zvyky mají základ už v těch keltských. Třeba unášení nevěsty, výměna dárků mezi manželi, což mohou být prstýnky, obřad svazování rukou – dodnes se přece říká manželský svazek," vysvětluje Maroš v bílém rouchu druida, tedy keltského duchovního. A proč břečťan na jeho holi i na rukách ženicha a nevěsty? „Keltové věřili, že jim přinese štěstí a požehnání pro svatbu," doplňuje druid. Náhodný nebyl ani termín svatby. Ty totiž Keltové pořádali nejčastěji kolem svátku Beltine, kterým začíná teplá polovina roku.

Keltská svatba do Isarna přilákala i Magdalénu Zitzmannovou s rodinou, která má v Letovicích chalupu. „Jsme moc rádi, že se tady po letech chátrání areálu zase něco děje, že je to zde vůbec otevřené. Před lety zde bývaly úžasné akce, irské kapely, soutěže pro děti. Snad se nynějším nadšencům podaří na to navázat, bylo by to fajn a určitě bychom sem zase pravidelně chodili," hodnotí Zitzmannová.