Během rekonstrukce vily měla možnost poznat každou vrstvu pětaosmdesátileté stavby. Nejvíce ji okouzlilo využití různých materiálů a hra přirozeného světla uvnitř domu. „Každý, kdo má možnost ve vile pracovat, zažít ji ve všech ročních obdobích nebo se mu poštěstí být v domě úplně sám, se do ní zamiluje," říká.

Již před tím, než se stala v roce 2002 ředitelkou vily, Černá bojovala za její zapsání na seznam UNESCO ze své kanceláře v památkovém ústavu.

Ocenění bere jako satisfakci. „Ne všechny etapy mé práce byly lehké," říká.

Zároveň přiznává, že i výčet předešlých laureátů ceny ji dojal. „Zaprvé jsem mezi nimi nejmladší. Zadruhé jsou to opravdový velikáni, kteří ovlivnili architekturu," dodává.

Brněnské rodačce byl zájem o architekturu předurčen. „Pocházím ze stavařské rodiny. Vždy jsem měla blízko k architektuře, stavitelství i výtvarnému umění. A později jsem začala objevovat krásné stavby v okolí mého rodiště," vzpomíná rodačka z Masarykovy čtvrti.

Ačkoliv architekturu i studovala, už tehdy se víc zajímala o rekonstrukce historických budov a ochranu památek. „Od počátku jsem se zajímala o moderní architekturu. Brno sice pokulhává za světovými metropolemi co do počtu barokních či renesančních staveb, jeho architektura dvacátého století se ale řadí mezi světové unikáty," vysvětluje svůj zájem Černá.

Že vyměnila rýsovací prkno za ochranu památek, nikdy nelitovala. „Mám štěstí, protože má práce je mi i koníčkem," směje se.

ALŽBĚTA NEČASOVÁ