ČTĚTE TAKÉ: Matěj zůstal po operaci mandlí v kómatu. Nemocnice musí zaplatit přes 10 milionů

Jak nyní bude spor pokračovat?
Minulé pondělí padl první nepravomocný rozsudek městského soudu. Do několika týdnů dostaneme písemné vyhotovení rozsudku a obě strany budou mít čtrnáct dnů, aby se odvolaly. Na krajském soudu potom máme druhou žalobu. Ta se začne řešit, až tahle pravomocně skončí.

Očekáváte, že se představitelé nemocnice odvolají?
Přál bych si, aby dostali rozum, přiznali chybu a pomohli nám s péčí. To je pro nás víc než peníze. Zatím se pro nás změnilo jen to, že soud uznal většinu chyb, na které jsme poukazovali. Už to netvrdíme jen my. Se situací už jsme se ale smířili, i když následky vidíme denně.

Výše přiznaných peněz vám stačí?
Nejvyšší odškodnění za podobné postižení bylo v České republice třicet milionů korun. Deset milionů je standardní výše. Já se na to ale dívám z pohledu, kolik nás péče o Matěje stojí a jestli ji dokážeme z těch peněz zajistit. I kdybych připustil, že peníze v budoucnu vysoudíme, tak dosud jsme za péči o Matěje zaplatili skoro čtyři miliony korun, další miliony stály právní služby. Ročně nás Matěj vyjde asi na osm set tisíc, a to mu dáváme jen nejnutnější.

Nemocnice projevila snahu pomoci?
Dvakrát jsme se setkali s ředitelem Romanem Krausem, tehdy nechtěl připustit chybu. Je si ale podle mě vědomý toho, co se stalo. Krátce po události vydal nařízení, že všechny děti, které budou při hospitalizaci opakovaně na operaci, nechají na jednotce intenzivní péče. Pokud by to tak bylo u Matěje, byl by zdravý. Další z chyb bylo, že nefungovalo přivolávací zařízení, i to se změnilo.

Jak se vlastně vše tehdy odehrálo?
Spousta lidí si myslí, že se událost stala po operaci. Po ní byl syn ale už pět dní a začal z krku krvácet. To je komplikace u třech procent takových zákroků. Jenže ho správně nehlídali a nedali okamžitou pomoc.

Byla to tedy chyba systému nebo jednotlivce?
Nechci říkat, že je nemocnice špatná, byl to řetězec chyb. Jak lidských, tak hlavně systémových. Můžu posuzovat jen náš případ, ale je zřejmé, že v českém zdravotnictví není dostatek zaměstnanců. Není to o tom, že bych byl naštvaný na nemocnici nebo konkrétní lidi, ale systém byl na oddělení dětského ušního nosního krčního špatný.

Změnila se za poslední dobu péče o Matěje?
Nemocnice říká, že je stabilizovaný a že pro něj víc nemohou udělat. Ústavy říkají, že potřebuje čtyřiadvacetihodinovou péči, kterou neumí zajistit. Hospic, že neumírá. Žena přestala pracovat a stará se o něj osm hodin denně. Tři hodiny odpracuje sestřička zdravotní pojišťovny, třináct si musíme zajistit sami a zaplatit.

Jak tyto peníze sháníte?
Stále hůř. Máme asi 350 drobných trvalých dárců, kteří přispívají měsíčně. Tím pokryjeme sedmdesát procent péče, zbytek alespoň částečně vyplní benefiční akce. Nejbližší bude na podzim.

Dalo by se říci, že se Matějův stav v současnosti vyvíjí pozitivně?
Je tam mírné zlepšení. Dává najevo emoce, poznává nás. Diagnóza je ale jasná: poškození mozku kvůli nedostatku kyslíku. Ještě jsme nenašli ve světě nikoho, kdo by se po takovém poškození mozku probral. Šance jsou léčbou kmenových buněk. Čekáme, jak dopadnou experimenty.