„Když jí říkáme matka třídní, je to pravdivé pojmenování. Naši třídu hlídá, jako by nám byla druhou matkou. Není problém se s ní vždy domluvit, ví, že každý problém má řešení," napsali třeťáci do přihlášky s tím, že Monika Mikulincová je podle nich učitelka, kterou práce baví, směje se u ní a rozdává kolem sebe radost. „Rozumí nám," shrnuje asi to nejdůležitější pro mládež jedna ze studentek III. B Jana Chludilová.

Podáním přihlášky se třiatřicetiletá učitelka, která na gymnáziu pracuje už sedm let, stala zároveň i jednou ze tří pedagogů z Jihomoravského kraje, kteří se o titul nejlepšího učitele utkají mezi zhruba šedesáti dalšími učiteli z celé republiky.

Aktivita studentů Moniku Mikulincovou mile překvapila. „Je to ocenění učitele, je to pocta, protože učitel má pořád pocit, že je nedoceněný, že si děti jeho práce neváží. Že je to jinak, si uvědomí až později, až maturanti odejdou a po čase se přijdou podělit s tím, co jim škola dala," říká Mikulincová. Tu překvapil i mimořádný výkon, který museli studenti podat, aby sehnali fotografii své třídní do přihlášky. „Ani jsem ji nestihla najít a už mi hlásili, že si to vyřešili. To bylo zvláštní, protože jindy než něco splní, tak jim to dlouho trvá," směje se učitelka.

Ta už si zvykla, že jí studenti říkají matko třídní. Ona je zase oslovuje „vy moji joudové". „Vlastní děti nemám, a tak jim, když třeba někam jedou, říkám, aby se pořádně oblékli. A pak slyším, že jsem prý horší než jejich matka," popisuje úsměvné okamžiky se svou třídou. Přitom toto třídnictví je její první a jak přiznává, nechtěla ho z obav z přemíry administrativy vůbec vzít.

Když se zamýšlí nad tím, proč ji studenti do soutěže nominovali, myslí si, že pro jejich hezký vzájemný vztah. „Je kamarádský, ale přísnost a důslednost je na místě. Když mě naštvou, řeknu jim to. Člověk k dětem musí být upřímný a musí jim vždycky říkat pravdu. A oni to potom vezmou," vysvětluje.

A o svých svěřencích, i když na ně často nadává, že se neučí, mluví hezky. „V říjnu jsme byli v Belgii a tam z nich byli nadšení. Děkovali mi i později psali, jak jsou naše děti vychované, jak se snažily i třeba mluvit francouzsky. Přišlo mi to hezké, protože pořád na ně nadáváme, jak nás štvou, ale nakonec jsou výsledky dobré," uzavírá Monika Mikulincová.

To, že je nejlepší učitelkou ČR, budou už v únoru muset obhájit hodonínští gymnazisté v regionálním kole. Pokud se jim to podaří, postoupí jejich třídní do semifinále.