Místo toho zvědavě stojím co nejblíž pracujícím rybářům, takže si odnáším pořádně zaneřáděné boty. A nevšední zážitek.

Nevhodné pryč

Tedy nevšední pro mě, který nikdy svědkem výlovu nebyl, a pro samotný pavlovický rybník. Výlov se v něm konal totiž naposledy před devětatřiceti lety. „Rybník dnes slovujeme z důvodu havarijního stavu dluží na stavidle. Ty je třeba opravit, tak jsme se rozhodli, že při příležitosti vypuštění nádrže také zredukujeme rybí osádku. Musíme vyhodit nevhodné druhy, jako je tolstolobik, karas nebo cejn, které konkurují kaprovi při potravě," vysvětluje za organizující občanské sdružení Horák, které má rybník už asi pět let pronajatý od obce, jeho člen Jiří Dobeš.

Jde o velice špinavou práci. Své by o tom mohli říct dva z rybářů, kteří se právě brodí po pás ponoření do bahna směrem ke břehu. Těžko říct, jak se tam dostali, možná se z nějakého důvodu rozhodli opustit jednu ze dvou pramic, jejichž posádka právě ve zbylé vodě operuje se sítěmi. Nelze se jim ale divit, že se chtějí dostat pryč, dno rybníka je jako bažina. „Bahna je strašně moc, okolo dvou metrů," komentuje Dobeš.

V porovnání s velikostí koryta rybníka se dá zbytek špinavé vody, v níž se nacházejí všechny ryby, označit za pouhou louži. A z té se právě nyní snaží členové Horáku vytěžit co nejvíc kousků. Mezi oběma loďkami je natažená síť. Za pomoci lan a pomocníků na břehu, kteří ze všech sil táhnou, se pramice i se sítí pomalu sunou ke břehu. „Tam se ryby podběráky vytáhnou a na třídičce podle druhu rozhodí do jednotlivých kádí. Všechny dravé, jako amur, bělice nebo perlín, půjdou do horního rybníka. Cejny a karasy budeme odvážet. O co budou mít lidé zájem, to prodáme," říká Dobeš.

Zájem nejspíš bude velký. Na hrázi stojí celý zástup diváků. Konečně se dočkali a rybáři ve vanách nosí první kousky do kádí. „Rybu jsem nepřijel kupovat. Ale jsem sportovní rybář, a tak mě lákalo jít se podívat, když jsem se o akci dověděl. Vzal jsem s sebou i děti. Je to pro ně zážitek, ale trochu zdlouhavý. Organizačně to rybáři myslím moc nezvládli. Začalo se skoro o dvě hodiny později, než bylo v plánu. Trvalo jim, než dostali síť do vody a teď ke břehu. Já to chápu, ale dětem to zkrátka nevysvětlíte," usmívá se jeden z přihlížejících František Paulík, který přijel z Nemotic.

Do Pavlovic ho nalákal plakát, který viděl ve Slavkově u Brna. Devětatřicet let, to už je nezvykle dlouho. Podobně přemýšlel i Radek Hradil. „Jsem rybář, ale jen chodívám k vodě, u výlovu jsem poprvé. Přilákala mě právě ta hrozně dlouhá doba od posledního výlovu. Nemám tušení, jak velké kusy se jim podaří vytáhnout. Prý je tam nějaký sumec, ale zatím jsem ho neviděl," krčí rameny Hradil.

Možná jen desetina

O tom, co všechno se nakonec z vody podaří vytáhnout a kolik toho bude, nemá jasnou představu ani nikdo z členů sdružení. „Voda je příliš špinavá, vůbec do ní nevidíme. To, co jsme teď na jeden zátah vylovili, může být třicet, ale klidně jen deset procent všeho, co v rybníku je. Síť budeme nahazovat ještě několikrát, uvidíme, kolik toho vytáhneme," uvádí Dobeš.

O tom, co bude následovat po výlovu, už má ale jasnou představu. „Nechceme rybník slovit úplně. Horní je ve stavu naplnění, takže sem z něj spustíme dlužemi trochu vody, aby tady živočichové bez problému přežili. Doufáme, že bude dobrá zima i přítok a že v příští sezoně už nádrž bude napuštěná tak, že se v ní bude možné koupat," plánuje.

Těžko tomu věřit při pohledu na lesklou čerň, kterou nyní rybník je. Ale uvidí se, času je docela dost.