Do severské země vyrazili stopem z Holešova, kde Tereza bydlí. Přisedli si k řidiči do kamionu. „Někteří kamioňáci chtějí mít společnost během svých dlouhých cest, tak jsme se rozhodli toho využít," poznamenal Hába.

Z Holešova dojeli až do Flensburgu na severu Německa, kde si stopli další kamion a pokračovali dál v cestě. Přes Dánsko, Švédsko až do Norska, které projeli stopem křížem krážem. Průměrné čekání na stop trvalo na severu Norska zhruba patnáct až dvacet minut a na jihu o něco déle. Dostali se až na téměř nejúplnější sever, kam jen se dá na evropském kontinentu dostat, Nordkapp, tedy Severní mys.

A kolik utratili za jídlo? Podle Háby prý jen pakatel. „Za jídlo jsme za dva měsíce putování stopem utratili asi jen třináct set korun. Jedli jsme hlavně chléb, který nám dávali v pekárnách zdarma. Norové totiž strašně plýtvají potravinami. Když jsme přišli na konci otevírací doby do pekárny, tak nám dali zadarmo chléb a různé sladké potraviny," poznamenal.

K pečivu jedli pesto anebo tuňáka, protože je v Norsku levný. „Norové dříve dávali do různých košíků před obchody jídlo, které bylo už na konci záruky. Bylo určeno pro chudé. Lidé toho ale začali brzy zneužívat, a tak jídlo končilo v popelnicích. Ze supermarketů však potraviny dávají do sáčků, takže je člověk může v klidu sníst," pousmál se Hába.

Za cestování utratila dvojice podobnou částku jako za jídlo. Většinu z deseti tisíc kilometrů totiž urazila stopem. Jen na zpáteční cestě překonala trasu z Norska do Dánska lodí. Lidé v Norsku jsou podle Ondřeje Háby otevření a milí. Na severu Norska jsou ještě o něco otevřenější než na jihu. Nezamykají dům nebo auto, u nich se to prostě nedělá. „Norsko má nádhernou přírodu, ale můj nejsilnější zážitek mám právě ze setkání s místními. Zastavila nám žena s plně naloženým autem. Jela do práce opačným směrem, než jsme potřebovali. Z auta vyskládala věci na silnici, kde je nechala, a odvezla nás k sobě domů. Tam jsme se mohli osprchovat a najíst. Nechala nás tam, než se s přítelem vrátila z práce. Večer jsme pak společně večeřeli. Něco neskutečného," žasl mladík.

Podobný výlet stopem byl jeho první. Ale už plánuje další. „Příští rok bychom si chtěli koupit letenky a procestovat stopem Kanadu nebo Asii," dodal Hába.

SIMONA FEILHAUER