Například loni skončilo na stanici v brněnských Černovicích přes tři a půl tisíce lidí. „Dvanáct z toho bylo nezletilých. Přes tři stovky tvořili cizinci," upřesnil primář Jiří Pokora.

Zároveň dodal, že v brněnské záchytce je třináct lůžek a většinou to stačí. „Jen výjimečně se nám stalo, že jsme byli plní a museli jsme další lidi odmítat," uvedl primář Pokora.

Kapacita stačí i proto, že ze vzdálenějších koutů kraje většinou opilé do Brna nevozí. „Tak pětadevadesát procent našich klientů je z Brna a z Brněnska. Prostě protože je to blíž. Než sem přivezou někoho třeba z Břeclavi, tak vystřízliví," vysvětlil primář.

Podobné je to i v případě Hodonínska. „Snažíme se brněnskou záchytku využívat co nejméně. Stojí to totiž čas i peníze. Na záchytku jde člověk, který musí mít v krvi určité promile alkoholu. Pokud má nízkou hladinu, tak než by tam přijel, ještě by mu klesla a nevzali by ho. Hodně vysoká hladina alkoholu zase ohrožuje život, a člověk by měl zůstat v nemocnici," objasnil ředitel hodonínských strážníků Jindřich Vašíček. A dodal, že letos zatím jeho kolegové odvezli do Brna devět lidí.

Dřív by přitom hodonínští strážníci vůbec tak daleko jezdit nemuseli. Záchytná stanice totiž byla i ve Veselí nad Moravou na Hodonínsku. Na začátku devadesátých let minulého století ale její provoz skončil.

A situace, která panuje dnes, navíc podle Pokory vůbec neodpovídá tomu, k čemu se záchytky před desítkami let zakládaly. „První vznikla v roce 1951 v Praze. Slovo záchytka tehdy neznamenalo zachytávání opilých bezdomovců, ale určitý výběr lidí ohrožených alkoholismem. Kdo skončil na záchytce, pak třeba musel podstoupit ambulantní léčby, chodit na přednášky o alkoholismu a tak dál. To dnes vůbec nepřichází v úvahu," konstatoval Pokora. Zároveň dodal, že pokud by se dnešní záchytky zrušily, lidé by na nádraží nebo náměstí Svobody zakopávali o opilé bezdomovce. „Ti navíc často trpí spoustou chorob, takže by zaplnili příjmy nemocnic, které by pak neměly místo pro ostatní pacienty," tvrdí primář.

Současným stavem záchytek v České republice se zabývala i ombudsmanka Anna Šabatová. Ta jich šest navštívila a v září upozornila, co jí na provozu stanic vadí. „Nejde o konkrétní pochybení, ale obecná. Má sanitka převézt pacienta na záchytku? O tom musí rozhodovat lékař, ne policista. Vždy tomu tak není, někdy doktor nebyl ani na telefonu. Navíc na záchytkách pracují hlavně ženy. Měly by tam být smíšené týmy," shrnula Šabatová výsledky.

Brněnskou záchytku ombudsmanka nenavštívila. Podle vedoucí stanice Oldřišky Brandejsové ale v Černovicích podobná pochybení nejsou. „Při přebírání pacientů je na místě vždy lékař a dva zřízenci. Navíc klademe důraz na to, aby týmy tvořili muži i ženy," upozornila už dřív Brandejsová.

Mladík Ondřej Kyjánek před několika lety na záchytce v Brně noc strávil. „Nechali mě vyspat na celkem dobré matraci. Myslím, že stanice má svůj smysl," okomentoval svůj zážitek.