Druháček Vít Habart z Chebu by byl nerad, kdyby dostal pod stromeček ponožky. „Nechci žádné oblečení, ale nějakou velkou hračku," řekl Vítek.

Malý Cheban Ondra Kuma je na tom podobně. „Nepřál bych si dostat oblečení, ze kterého stejně brzy vyrostu, ale notebook bych uvítal," řekl Ondřej. „Hrál bych na něm různé hry a chatoval s přáteli," vysvětlil.

Tužby mladých lidí se od těch dětských liší jen malinko. Dvacetiletá Eliška Jirmusová z Chebu by chtěla auto. Rozhodně by ji nepotěšily ponožky. „Je mi celkem jedno, co se pod stromečkem objeví," řekla Eliška. „Vždyť je to z lásky. Líbil by se mi klidně nějaký ručně udělaný výrobek od někoho, koho mám ráda. Autem bych však nepohrdla," dodala s úsměvem.

Pětadvacetiletého Jindřicha Kolína z Chebu by na Vánoce potěšila pohoda v rodinném kruhu a klidně by se obešel bez dárků, které by obsahovaly oblečení. To pak prý stejně nikdy nenosí.

Rodiče a prarodiče si potrpí hlavně na vánoční dárky od srdce. „Jednou mi můj sedmiletý vnuk dal k Vánocům sto korun, protože to okoukal od rodičů," řekla seniorka Hana z Aše. „To mě zklamalo. Proto ho letos 15. listopadu i s mou dcerou bereme na kurz pletení košíků z pedigu, který vede skvělá Jaroslava Týmová v ašské knihovně. Vyrobené košíčky pak může s věnováním darovat," dodala.