Přestože meteorologové před hustým sněžením a ledovkou varovali včas, projet Božím Darem se ve čtvrtek dopoledne téměř nedalo. Silnice mizela v bílé tmě a auta zapadala do sněhu.

Nebál by se jen blázen

Vyjet fotit první sníh na horách byla krutá zkušenost. „Hned za Ostrovem mě přivítal první pořádný sníh, který byl aspoň trošku uježděný. Nad Jáchymovem jsem začal přemýšlet, jestli ten obrovský kopec zdolám. Zdolal, ale průměrná rychlost auta se pohybovala kolem dvacet kilometrů v hodině, a spotřeba benzinu se šplhala k hodnotám tanku," líčil cestu do hor redaktor Deníku Petr Toman.

Nejvíce úzko mu bylo v Abertamské zatáčce. „Když jsem ji silou vůle a svým umem překonal, čekala na mě dlouhá bílá tma. Ani doteď pořádně nevím, jak jsem se dostal na Boží Dar. Zapadaný byl královsky. Ale jakoby se zde čerti ženili," dodal.

Kdo ale nemusel vyjet vozem, příchod zimy přivítal s radostí. „Je to nádhera. Konečně tu budou pravé bílé Vánoce. Pokud se sníh udrží, vyrazíme s rodinou na hory," uvedla Denisa Bandasová z Mariánských Lázní.

Silničáři v akci

Silničáři byli na sníh připraveni. „Čekali jsme to. Od půlnoci byl vyhlášen nejvyšší stupeň pohotovosti a jezdíme s veškerou technikou. Stále odklízíme přívaly sněhu. Kalamita ale ještě nebyla vyhlášena," uvedl dispečer Údržby silnic Karlovarského kraje Josef Bulka.

Nejhorší situace je podle silničářů na horách. Tam se od včerejška tvoří závěje a jazyky. Nebudou spuštěny vleky ani lanovky, tudíž zatím nemá význam na hory vyrážet. „Navíc se pod tíhou sněhu začínají lámat stromy. Nejvíce je postižen Slavkovský les, kde jich popadaly desítky," uvedl Bulka.

Na Sokolovsku se dařila silničářům udržet sjízdnost všech silnic. Dopravu zkomplikovala série dopravních nehod, které se obešly bez vážných zranění. Nejkritičtější situace byla na sjezdech rychlostní silnice R6. Nejvíce zasažená kalamitou pak byla horská města a obce.

„Sníh začal padat kolem páté hodiny ranní a už za půl hodiny jsme startovali obecní traktor, který začal prohrnovat silnice," hlásil z horské Bublavy starosta Boris Jirsík. „Během chvíle napadlo deset centimetrů sněhu, avšak ke sněžení se přidal vítr, a tak jsme místy měli až třiceticentimetrovou pokrývku. Traktor se nezastavil," doplnil Jirsík.

Sníh potrápil také Chebany. Mnozí totiž příliš nevěřili předpovědi meteorologů, a tak bylo zasypané město pro mnohé nemilou zprávou. „Navíc mi přišlo, že silnice příliš ošetřené nebyly," zlobil se Slávek Čermák. „Do práce jsem jel na čas, bohužel jsem ale musel jet krokem," dodal.

Horší byla ale situace v nižších polohách přes den, kdy chodníky pokryla břečka a ze střech začal padat těžký mokrý sníh. „Uklízel jsem před chodníkem, když ze střechy spadla hrouda sněhu. Měl jsem velké štěstí, protože se tak stalo jen pár centimetrů ode mě."

A bouralo se…

O dopravní nehody nebyla nouze. U Žalmanova se na špatně sjízdné silnici utvořila čtyřkilometrová kolona. „Policisté zde museli řídit dopravu," řekl policejní mluvčí Pavel Valenta. Několik nehod řešili policisté na Jáchymovské ulici v Karlových Varech. Bouralo se také mezi Merklínem a Perninkem.

Nehody se naštěstí ale obešly bez zranění. Dopravu komplikovaly také spadlé stromy u Bečova nebo před obcí Mnichov, kde tři spadlé stromy částečně zasahovaly do silnice. Kvůli kolonám odstavených kamionů byla též skoro neprůjezdná silnice z Dolního Žandova do Mariánských Lázní. Před půl desátou ranní zde havarovala dodávka s osobním autem.

Podle meteorologů máme to nejhorší za sebou. „Počasí by se mělo konečně zlepšovat. Přichází ale studená fronta a sněžení by mělo slábnout. Zároveň začne ale klesat teplota. Denní se nepřehoupne přes nulu," řekl mluvčí Českého hydrometeorologického ústavu Petr Dvořák. Doplnil, že kalamita by hrozit neměla.

Reportáž: Bílo přede mnou, bílo za mnou, nakonec jsem stejně zapadl

Rozkaz zněl jasně: „Zkusíš vyjet na Božák a uděláš nějakou fotku prvního sněhu," slyšel jsem ráno na poradě. Přijal jsem to ze smíchem. Žádný vtip to však nebyl.

Ještě cestou na Ostrov jsem si divoce zpíval a ještě divočeji řídil. Moje dokonalá hudební produkce skončila za hranicemi Dolního Žďáru. Tam opravdu přituhlo a já se tak začal pomalu ploužit. V jedné ruce fotoaparát a v druhé pevně sevřený volant.

Pořádná lapálie přišla až ve městě velkého kopce, v Jáchymově. Tam jsem opravdu myslel, že se otočím a pojedu zpět do tepla redakce. Nakonec však zvítězila mužská ješitnost, která zavelela, že nejsem žádná malá holka. Tak jsem si podřadil na dvojku, sem tam i jedničku a začal jsem zdolávat první ostrou zatáčku.

Asi bych to nevyjel, kdyby mi nepomohl kousek štěstí, v podobě pluhu. V klidu jsem se tak vrátil ke své hudební produkci a i zde mi štěstí přálo a z rádia se ozvala Lucka Vondráčková se svou písní Ať je jak vítr. I díky této písničce jsem se dostal až k Abertamské zatáčce, kde mě však opustila nejenom Vondráčková, ale i sněžný pluh.

Vše, co jsem před šesti lety slyšel a učil v autoškole, jsem teď začal prodávat. Brzdění motorem, pomalé přidávání plynu a další podobné věci. Ani vám nevím jak, ale nějak jsem v té bílé tmě našel ceduli, která mě vítala v Božím Daru. První úkol jsem tak splnil.

Projel jsem průtah kolem lyžařského městečka a zajel jsem do něj. U blízké benzinky jsem viděl štáb České televize, jak se připravují na natáčení v té sibérii. Smál jsem se jim, nepopírám. Karma mě však potrestala. Když jsem vyjel z Božího Daru, abych se do něj zpět vrátil a možná se zastavil u televizáků, zapadl jsem. Ještě k tomu na křižovatce.

Ani peprné nadávky, ani obrovské otáčky služebního auta však vůbec situaci nepomohly. Nezbývalo mi tedy nic jiného, než použít ruce a nohy a začít hrabat. Po dvaceti minutách neustálého zkoušení a hrabání jsem byl odměněn a zase jsem si tak díky tomu mohl sednout do svého tropicky vyhřátého auta a zavolat do redakce, že jsem přežil.

Když jsem dojel a přijal pár nejapných vtípků od kolegů, zjistil jsem, že kolegové z konkurence nevyjeli. „Jsou to malý holky," konstatoval jsem. Po této zkušenosti si začínám brát s sebou do práce polní lopatku.

Petr Toman