Pohled na areál, který zažíval svou zlatou éru ve druhé polovině 19. století, je smutný a bolí. Stejně bolí, když člověk sleduje současné dění ve vztahu k tomuto území. Je dobré, že se stav Kyselky stal veřejným tématem, už méně podstatě věci prospívá, že tématem nabitým emocemi, dnes již výrazně odtrženými od reálného stavu věcí. Pokud mají všechny strany zúčastněné v tomto dění i další lidé, kteří se o současnost Lázní Kyselka zajímají, společný cíl – změnu stavu k lepšímu, je nezbytné se držet rácia a reality. Cokoliv jiného buď nepřinese nic, nebo v horším případě škodu.

Ústředním mottem dnešního dění je apel: Karlovarské minerální vody, zachraňte Kyselku, postarejte se o ni, nic pro její záchranu neděláte. Protože vývoj v Kyselce sleduji od počátku působení na radnici (Kyselka je ve spádovém území obce s rozšířenou působností), mnoho času a energie jsem věnoval detailnímu seznámení s celou problematikou a hledání možných, tedy reálných, variant zlepšení neutěšeného stavu. Z tohoto pohledu není možné nahlížet na Kyselku černobíle, mávnutím rozdělit zainteresované na hodné a zlé.

Kyselka ztratila svou funkci lázeňského areálu pro dorost v 90. letech 20. století. Došlo k nevydařené privatizaci a následné mnohočetné změně vlastníků velké části areálu, který chřadnul s každým novým utopickým záměrem. Realizace každého záměru musí mít své opodstatnění.

Vynaložení prostředků na investici předpokládá existenci budoucí užitné hodnoty, existenci smysluplného účelu využití. Za současné ekonomické situace ČR, za současné tíživé situace, do které se dostala a dostávají jednotlivá lázeňská místa, je celková obnova areálu do původní lázeňské funkce nereálná. Pragmatická úvaha tedy zní: zachraňme maximum možného, tedy všeho, pro co existuje smysluplné budoucí využití.

Na podzim minulého roku byl představen projekt revitalizace nejhodnotnějších objektů, s celkovým odhadem financí na 400 milionů korun, jejichž alokaci z vlastních zdrojů KMV avizovaly. Zatímco aktivisté i stát zůstali u výzvy „zachraňte Kyselku" bez specifikace hmatatelných zdrojů, toto byla dosud jediná konkrétní nabídka reálné investice do kultivace tohoto území. Na tento projekt byla předložena dokumentace k vyjádření orgánů památkové péče. Vzhledem k nesouladu některých řešení s požadavky památkářů byly a jsou dosud projednávány objekty Löschnerova pavilonu a domu Stallburg, aby mohla počáteční etapa rekonstrukcí, ve finančním vyjádření za 60 milionů korun, začít.

Shrnutí uvádím, protože hlasitě znějící výzva „dělejte něco, nic se neděje" není úplně korektním vyjádřením skutečnosti. Právě historická hodnota jednotlivých objektů je důvodem velmi podrobného posuzování všech detailů rekonstrukce, tedy také tomu odpovídajícího času, po kterou tato procedura trvá.

Můžeme tedy být smutní z důvodů, proč Kyselka dospěla během let až do dnešního stavu. Můžeme polemizovat nad tím, kdo všechno na tom nese svůj díl viny. Můžeme být nespokojení s pomalým postupem jednotlivých kroků. Měli bychom ale vnímat realitu současnosti i budoucnosti Kyselky z pohledu věcného a nenechat se unášet emotivním a konfrontačním honem na čarodějnice. Tím lázeňský areál ani jeho nejhodnotnější části nezachráníme.

Petr Kulhánek, primátor města Karlovy Vary