Záhada nálezu nemá zatím rozřešení. Podle muzejníků jsou na Chebsku známé pouze dvě sochy, a to originál a kopie. O třetí soše Rolanda informace nejsou.

„Šli jsme se potápět do Ohře jako každý rok po zimě, kdy je voda celkem čistá," vyprávěl potápěč a předseda chebského Klubu sportovního potápění Kajman Jan Držmíšek. „Po zkušenostech z minulých let, kdy jsme pod vodou nalezli například hrníčky, značené talíře a podobně, jsme se snažili najít nějaké věci i tentokrát," řekl potápěč.

Milovníkům potápění se již několikrát při ponoru podařilo objevit nejrůznější kamenné artefakty, které následně předali chebskému muzeu. I tentokrát Jan Držmíšek zamířil s Rolandovou hlavou přímo k odborníkům do Muzea Cheb. „Mohu potvrdit, že hlava, kterou chebští potápěči nalezli, opravdu patří Rolandovi," informovala etnografka, vedoucí oddělení správy, evidence a digitalizace sbírek Iva Votroubková.

„Teď však nemáme informace o tom, z jaké sochy hlava pochází. Víme pouze o dvou sochách Rolanda, a těmi jsou originál, který je umístěný v expozici chebského muzea, a kopie, která zdobí horní kašnu na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad, a ani z jedné sochy tento nález není," upřesnila Iva Votroubková s tím, že hlavu nyní prozkoumají odborníci z muzea.

Podle dalších informací, které Chebský deník zjišťoval, se ukázalo, že soch Rolanda mohlo být ve městě Cheb v minulosti více. 

„Pravděpodobně to není hlava sochy z této chebské kašny," uvedla referentka památkové péče na chebské radnici Slávka Snížková. „Po městě bylo kašen více. Dnešní kopie Rolanda na kašně je z roku 1981 od akademického sochaře Jiřího Živného a od toho roku je také původní originál v muzeu," upřesnila Snížková s tím, že socha Rolanda nemusela stát ani na kašně, mohla být kdekoliv jinde. „Rytíř Roland byl patron obchodníků v tomto městě," podotkla referentka památkové péče.

Podle Jana Držmíška se objev podařil jeho kolegyni při jubilejním ponoru. „Sochu Rolanda se podařilo objevit mně i potápěčce Dagmar Pokorné při jejím padesátém potopení," uvedl Jan Držmíšek. „Koukali jsme se pod hladinou, co se tam všechno nachází, až jsme narazili na hlavu rytíře. Původně jsem však myslel, že je to kámen s nějakými kudrlinkami. Nakonec se ukázalo, že to jsou vlasy na té soše," usmál se Jan Držmíšek.

Překvapení z historického nálezu neskrývala potápěčka Dagmar Pokorná. „Mám z tohoto objevu krásný pocit," řekla. „Když jsme Rolandovu hlavu našli, nemohla jsem uvěřit tomu, co všechno se dá v řece najít. A ještě k tomu to byl můj jubilejní ponor. Následně jsme přemýšleli, co s nálezem uděláme, a rozhodli jsme se, že ji věnujeme chebskému muzeu a doufáme, že poslouží jako nový poznatek," podotkla Dagmar Pokorná s tím, že potápění se věnuje již čtyři roky.

„Je to moc hezký sport a každému ho doporučuji. Člověk pod vodou zapomene na všechny starosti a soustředí se jen na život pod hladinou," usmála se potápěčka Pokorná a řekla, že na potápěčské náčiní si člověk zvykne celkem rychle. „Krásný zážitek je, když se potápíte, rozhlížíte se pod vodou, snažíte se najít různé věci a najednou vám kolem hlavy prosviští štika nebo sumec," dodala Dagmar Pokorná.