Ptá se i znepokojeně: „Stáhnout se do své ulity a bránit se škodlivým útokům okolního světa. A jde to vůbec?” Často ji dostihne splín: „Déšť vyťukává svoji stereotypní skladbu na okenní tabule, bezděčně poslouchám tu nekončící symfonii a je mi nějak smutno.” V jiné básni utíká před sebou, chce setřást to břímě.

Baví i školáky

Vydala v roce 2007 i úspěšnou knížku pro děti Zoo na výletě. „Mile mě překvapilo, že mé verše z této knížky nastudovali prvňáčci jedné lounské školy a uvedli na školní akademii v divadle,” chlubí se. „Žáci Základní umělecké školy v Postoloprtech tvoří podle básní z této knížky obrázky. Na jaře příštího roku bude jejich výstava spojena s autorským čtením,”dodává.

„Můj zájem o literární tvorbu podnítil profesor filozofie na vysoké škole svými úvahami o životě,” říká. „Pocítila jsem touhu po sebevyjádření.”

Knížky miluje od dětství. Pokoušela se o prózu už na střední škole. Veršovat však začala až na vysoké škole. A její první báseň? Jmenovala se Bezcitní. Byla tak zdařilá, že ji zařadila do své poslední sbírky.

Pravidelná autorská čtení

Často se setkává se čtenáři na autorských čteních. Letos jich uspořádala více. Říjnovým poetickým podvečerem zahajovala třeba pravidelné pořady v Galerii města Loun ve Vrchlického divadle. Nestačila letos všechny naplánované besedy s dětmi, ale doufá, že to příští rok napraví.

V současné době připravuje výstavu veršů v Galerii Slavětín a Muzeu Konstantina Biebla. Doplní je kresby Evy Vohánkové z Mostu s tematikou léčivé meditace. A chce se do této galerie v příštím roce vrátit s poetickým večerem.

„Těším se také příští rok na autorské čtení s Milenou Nečesanou v Galerii města Loun. Tato vynikající varhanistka mě oslovila, abych přednesla své verše při komorním koncertě,” pochlubí se.

Připravuje rovněž vydání své další básnické sbírky „Srdeční čakrou”. A její další plány pro rok 2012? Je jich nepřeberně. Těší se na vydání své druhé dětské knížky a také by ráda pozvala do lounského divadla na své poetické čtení Gabrielu Vránovou.

Se synem Martinem

„Ráda zpívám, hraju na flétnu, hodně cestuji a učím se jazyky. Ze všeho nejraději ale trávím volný čas se svým sedmiletým synem Martinem,” vyznává se autorka.

„Současná doba nepřeje poezii,” říká smutně. „Firmy raději sponzorují sportovní akce.” Přesto se nevzdala naděje. „Podařilo se mi nalézt sponzory na vydávání svých knížek,” chlubí se ještě.

A jaké má krédo? „Směj se a celý svět se směje s tebou. Plač a pláčeš sám”.

ARNOŠT HERMAN