Modelem mu byl sám spisovatel

Svou práci započal Jindřich Roubíček již před osmi lety, při poslední návštěvě Josefa Škvoreckého ve vlasti a rodném městě. Ze svého náročného a nabitého programu vyšetřil spisovatel čas a postál umělci a současně i příteli sochařovi modelem.

„Měl jsem to štěstí, že jsem začátek tvorby mohl dělat přímo podle něho, poté jsem si pořídil důkladnou kvalitní fotodokumentaci a hlavu dodělával podle obrázků,“ informoval Deník Jindřich Roubíček.

Při tvorbě společně vzpomínali

„Měli jsme k tomu účelu propůjčenou místnost v divadle, aby Škvoreckého nezdržovaly a neunavovaly přesuny do mého vzdáleného ateliéru, a v průběhu tvorby jsme oživovali společné vzpomínky z minulosti,“ rozpomenul se sochař.

Jak dodal, znali se z Náchoda, kde se potkávali na nedělních korzech po Kamenici.

„Když pak Škvorecký učil v Hořicích na Vyšší škole sociální a já tam v té době navštěvoval sochařskou školu, jezdili jsme spolu vlakem a sbližovaly nás i společné zájmy o hudbu,“ dodal Roubíček s tím, že byli v pravidelném kontaktu až do Škvoreckého emigrace.

Busta čekala na svoji příležitost

„Vytvořit tuto bustu bylo mým velkým přáním nejen proto, že byl spisovatel náchodským rodákem, ale i světovou osobností,“ zdůraznil Roubíček. „Takových lidí jako byl on, je málo,“ posteskl si.

Busta z tvrzené sádry pak byla léta uložena a čekala na svoji příležitost k vystavení a na závěrečné dodělávky. Nyní stačilo zhotovit dřevěný soklík a vytvořit patinu šelakem. V budoucnu by podle ní mohly být vyrobeny odlitky i z jiných materiálů, například z kovu.