„Zdánlivě prosté verše obsažené v poetické sbírce Spižírna se vyznačují až sugestivní působivostí. Básně jsou prosty patosu, ale při jejich čtení vzniká pocit, že se dotýkají něčeho podstatného, jako by promlouvaly samotným tajemstvím bytí,“ vyjádřila se o oceněné knize členka poroty Jana Sováková ze Západočeské univerzity. „Kůsova poezie je umělecky vyzrálá a originální. Básník dovede ozvláštnit banální situaci či běžný detail,“ zdůraznila. Básnířka Karla Erbová, která rovněž zasedla v porotě, o této sbírce říká: „Je kultivovaná, pojmenovávající nejprostší věci života, objevující poezii toho, co je na dosah v kteroukoli chvíli. Básník je tím zasažen, pozná se to.“

vynesu odpadky /UKÁZKA/



křičí z předsíně
a jako když byl malý
nechá se s uvolněním polknout ulicí

šplhá po žlutých světlech
lustrů a lamp

naděje cizích světů
se večerem promísí
nechtěně jako rozlitý olej

exploze peří
hádka beze slov
jíž se ještě třesou stěny

vrátit se s košem až když spí


Čestná uznání v letošním desátém ročníku soutěže o Polanovu cenu obdrželi Karel Trinkewitz za básnickou sbírku Tristium Rabí a plzeňský autor Jan Sojka za knihu veršů Oči krále Havrana.

„Bohumil Polan byl významný plzeňský umělecký kritik vnímaný v české kultuře jako autorita. Literární cena nazvaná jeho jménem se uděluje za díla spjatá osobností autora nebo tématem se západními Čechami, za prózu či poezii, které svou kvalitou vstupují do celonárodní literatury,“ shrnuje předsedkyně Střediska západočeských spisovatelů Jaroslava Málková.

Tomáš T. Kůs: Spižírna je tajemství

Je mu třicet dva a už vydal tři sbírky básní – Teplo zima milovat, Příbytky a Spižírnu. Právě za tuto nejnovější knihu získal dnes na plzeňské radnici Cenu Bohumila Polana. Tomáš T. Kůs je stále plzeňským autorem, i když v současnosti pracuje jako projektový manažer v neziskové organizaci v Praze. V Plzni je známý také jako někdejší dramaturg kulturní kavárny Jabloň.

Co pro vás znamená jméno Bohumila Polana a co udělení jeho ceny?

Pokud je mi známo, je Bohumil Polan autorem jediné sbírky, ale jeho jméno je skloňováno především s literární kritikou, která ve své době přesahovala regionální rámec a město Plzeň, s nímž je neodmyslitelně spojován. Udělení Ceny Bohumila Polana si nelze než vážit. Každé ocenění – odborné, ale i „obyčejné“ čtenářské – je pro autora potvrzením, že v tvorbě pravděpodobně následuje správnou cestu. Může to být i energie pro další kroky.

Jste známý jako organizátor soutěží a přehlídek v poměrně novém básnickém odvětví – ve slam poetry. Čím vás přitahuje poezie ve své tradiční knižní podobě?

Slam poetry je zajímavá tím, že se v ní prolíná vysoké s nízkým. Jevištní výraz a inteligentní hra s jazykem a tématy doslova musí zaujmout takřka sportovní dav diváků. Poezie v tradiční knižní podobě je mnohem intimnější záležitostí. Pokud ji nebudete v podstatě denně žít, nemůžete ji ani psát. Díváte se na svět jistým způsobem a pokoušíte se ten pohled uchopit skrze jazyk, který tím kultivujete. Do každého takového pokusu ale musíte dát, řečeno výstižně názvem nového filmu Davida Jařaba, hlavu, ruce i srdce. Nad básní, která bude jednou otištěna, byste měli sedět tak dlouho, dokud nevysedíte dokonalost.

Kudy vedla vaše cesta k veršům? Měla vliv láska, klasici, nebo přispěl svým příkladem také váš dědeček, významný plzeňský básník Josef Hrubý?

Na začátku byla asi muzika a texty písní. Po Pustině T. S. Eliota jsem myslím sáhnul, protože někde psali, že Kurt Cobain tu knihu miloval. Inspirující byla i jistá rebelie beat generation a v neposlední řadě tu byli dobří profesoři na gymplu – pánové Stoček a Šimeček. Dědeček byl pro mě v začátcích cenným konzultantem, který netlačí na pilu a zasvěceně mne nechá „zrát“. Později jsem i sám s úžasem pronikl do jeho poezie, z které si dodnes odnáším, že říci „to“ jednoduše je to nejtěžší.

Jak byste sám charakterizoval svou oceněnou sbírku Spižírna?

Spižírna je tajemství: možná něco sladkého, možná něco hořkého, vůně, tma, rodina, dětství i současnost. V časovém vyjádření by to měl být přesně ten okamžik, kdy stojíte jako dítě s rukou na klice od dveří, které vám zakázali otvírat.