Mohla byste se pro začátek představit, pro liberecké čtenáře jste určitě novou tváří.

Jmenuji se Adéla Vedralová. Je mi 18 let a studuji třetím rokem SPŠ textilní v Liberci.

Kdy jste začala psát? Je tato kniha váš první autorský počin?

Ano. Žádnou jinou knihu jsem ještě nevydala. Než jsem začala chodit na základní školu, kreslila jsem si čtyřlístky a velkými tiskacími písmeny jsem psala do bublin, o čem si postavy povídají. Když jsem se naučila psát, psala jsem si deník a krátké pohádky na jednu A4. Okolo deseti let jsem začala dělat aerobic a věnovala jsem se hlavně tomuto sportu. Asi proto jsem se psaním na dlouho skončila, až na psaní deníku. Nedávno jsem ale aerobic přestala dělat a měla jsem spousty volného času. Možná proto jsem se k psaní vrátila až teď. Myslím že kdybych aerobic dělala dál, asi bych znovu psát nezačala.

Chtěla byste být spisovatelkou?

Ano, chtěla, myslím, že to by se mi líbilo. Spisovatelství mě baví.

Proč jste zvolila jako jednu z hlavních postav W. A. Mozarta? Máte k němu nějaký vztah?

Ano, jeho hudba je moje nejoblíbenější mezi vážnou hudbou. Líbí se mi, že jeho opery jsou často vtipné a veselé. Mám ráda historii celkově a Mozart je moje oblíbená historická postava.

Kdy jste ho začala poslouchat?

Začala jsem ho poslouchat už jako malá, asi ve druhé třídě, když jsem začala chodit do hudební školy na flétnu. Neustále jsem chtěla hrát hlavně jeho skladby.

Máte ráda celkově vážnou hudbu nebo vás uchvátil hlavně Mozart?

Mám ráda i jinou vážnou hudbu, nejradši mám ale tu Mozartovu a potom hodně Vivaldiho, o kterém se pokouším taky napsat román, ale ještě ho nemám dopsaný. Ještě uvidím, jestli to nakonec dokončím.

Posloucháte i nějakou současnou muziku?

Poslouchám všechny druhy hudby, nemám nějaký vyhraněný styl. Ze současné muziky se mi hodně líbí Enrique Iglesias nebo AC/DC.

Inspirovala jste se při psaní vaší knihy i filmem o W. A. Mozartovi – Amadeus?

Asi se dá říct, že mě určitým způsobem inspiroval a pomohl vytvořit si o Mozartovi nějakou představu.

Je vaše kniha podle skutečné události nebo jsou i některé její části smyšlené?

Kniha je určitě z velké části podle skutečné události. Dívka Nancy Storace, která je v knize hlavní hrdinkou, opravdu existovala a spekuluje se o tom, že byla Mozartovou milenkou a že společně byli v kontaktu až do jeho smrti. Psala jsem to tak, jak jsem si představovala, že to bylo a na internetu jsem si ověřovala, zda historická fakta sedí s tím, co píšu.

Chtěla byste být dívkou, která v knize vystupuje?

O tom jsem takhle nepřemýšlela. Chci být sama sebou.

Jak probíhal křest vaší knihy? Podle vašeho očekávání?

Křest proběhl podle mého názoru velmi dobře. Myslím, že tam byla krásná atmosféra a příjemné pro mě bylo setkání se všemi, kteří se přišli podívat. Velmi ráda jsem viděla pana Hudského z nakladatelství Beletris, pana Špačka, korektora knihy, pana Dvořáka z Allianzu a knihkupce Martina Fryče, všichni jsou pro mě nesmírně příjemní a sympatičtí lidé.

Chystáte se napsat další knihu?

Ano, další už mám dopsanou, je o anglické královně Alžbětě I. Je to spíš politický než milostný román. Potom mám už docela dlouho rozepsanou knihu o Antoniu Vivaldim. Tu bych chtěla také dopsat. Ještě několik dalších knih mám rozepsaných, ale teď zrovna vůbec nepíšu dál. Věnovala jsem se dokončování a úpravám Nancy Storace.

Budete někdy pokračovat v mozartovské tematice, nebo vás lákají i jiná témata?

Myslím, že v mozartovské tématice už asi pokračovat nebudu. Chtěla bych psát nějaké další historické romány a láká mě napsat pohádku.

Co děláte, když zrovna nepíšete knihy a neposloucháte Mozarta?

Ráda chodím běhat, čtu knihy a baví mě i vaření.