Letošní volba by mohla vzbudit kontroverze, protože švédská akademie v minulých letech čelila kritice, že se při výběru soustřeďuje na evropskou literární scénu. Výbor švédských akademiků dokonce najal další experty, aby hodnotili literární díla z neevropských zemí.

Evropané získali sedm z posledních deseti ocenění. Do USA putovala cena za literaturu naposledy v roce 1993, zatímco loni získal cenu za literaturu peruánský spisovatel Mario Vargas Llosa. V pátek oznámí norský výbor laureáta Nobelovy ceny za mír.

Nositel Nobelovy ceny za rok 2011, Tomas Gösta Tranströmer, se narodil 15.4.1931 ve Stockholmu. Jeho otec Gösta Tranströmer byl povoláním redaktor, matka Helmy pracovala jako učitelka – o rodinu se musela postarat sama, protože manželé se brzy rozvedli. Tomas s matkou žil ve Stockholmu a ve své tvorbě se někdy vrací do stockholmských šér k ostrovu Runmarö, kde často trávil léto.

Tomas Tranströmer studoval dějiny literatury a poetiku na Stockholmské univerzitě, kde později získal čestný doktorát. Kromě toho se však věnoval i psychologii, která se stala jeho zaměstnáním – mnoho let pracoval mimo jiné ve vězení pro mladé delikventy v Roxtuně. V roce 1958 se oženil s Monikou Bladh, jejich dcera Emma Tranströmer je úspěšná zpěvačka. Také v Tranströmerově tvorbě hraje důležitou roli zájem o hudbu, jíž se věnuje teoreticky, ale je i nadaným klavíristou.

Jeho literární debut, sbírka 17 dikter (17 básní) z roku 1954, znamenal velký zlom ve švédské kulturní historii – bývá považován za definitivní konec literárních „čtyřicátých let“, silně poznamenaných druhou světovou válkou (k této generaci patřil např. Stig Dagerman), a nástup nové epochy – „femtiotalisterna“ neboli padesátníků. Přestože novátorská sbírka vyvolala i vlnu kritiky, Tranströmer již si díky ní (vydal ji v pouhých 23 letech!) získal uznání a respekt, a to i za hranicemi Švédska. Ty se v dalších letech jen upevňovaly, jak dokazuje řada udělených ocenění z mnoha zemí a také četné překlady do jiných jazyků.

V roce 1990 básník získal za sbírku För levande och döda (Pro živé i mrtvé) významnou Cenu Severské rady za literaturu, avšak také jej postihla mrtvice, která mu způsobila částečné ochrnutí a zasáhla i řečové centrum. I poté se nicméně věnoval veřejným vystoupením, při nichž hrál na klavír skladby pro levou ruku a spolupracoval s herci, kteří přednášeli jeho básně. Tvorba po roce 1990 nese známky prožitého obtížného období, básník nyní ustupuje od náročně komponovaných básní a volí spíše kratší formy. Obtíže s psaním veršů jsou přímo tematizovány ve sbírkách Sorgegondolen (Smuteční gondola) a Den stora gåtan (Velká záhada).

Tomas Tranströmer psal po celý život takřka výhradně poezii, v roce 1993 však vyšla i jeho autobiografie s názvem Minnena ser mig (Vzpomínky mě vidí). O básníkově osobnosti a životě se čtenář může dozvědět více i v publikaci Air Mail. Brev 1964–1990 (Air Mail. Dopisy z let 1964-1990). Jedná se korespondenci autora s jeho dlouholetým přítelem a překladatelem, americkým básníkem Robertem Bly.

Charakterizovat Tranströmerovy básně, které se vyznačují hutnou metaforikou a náboženskými i přírodními motivy, není snadné, vypůjčme si citát z Moderních skandinávských literatur: „Tranströmer používá volný i vázaný verš a píše syntakticky velmi jednoduchou, avšak výrazově nesmírně zhuštěnou poezii, v níž hlavní úlohu hraje metaforická obraznost. Jeho metafory jsou nezvyklé, originální, nicméně nejsou individualisticky výlučné, odkazují k všelidské zkušenosti. Tranströmerovu lyriku lze označit za epifanickou: je to poezie okamžiku, v němž se věci vyjeví v dosud nepoznané podobě, poezie zážitku, v němž je skutečnost náhle viděna z nové, nevšední perspektivy. Tento moment často provází posun v čase i prostoru, jako by vědomí prolomilo povrchovou vrstvu pozorovaného světa a ocitlo se v jiné dimenzi. […] Básně vytvářejí spojení s něčím, co člověka přesahuje, konkrétní jazyk zviditelňuje mlhavá tajemství světa a života.“ (Humpál, s. 237). Dodejme, že Tranströmerovy básně se nezřídka stávají inspirací pro soudobé švédské hudební skladatele a řada jeho textů byla zhudebněna.

(zdroj: iLiteratura)