Proč jste si vybral právě tohle téma?

Narodil jsem se ve Vimperku, dlouho jsem tam žil a dodnes tam jezdím za rodinou a přáteli. Když mi bylo dvanáct, viděl jsem poprvé film Král Šumavy. Pamatuji si, jak mě tehdy můj dědeček varoval, že všechno není tak černobílé jako ve filmu. Můj dědeček žil ve Vimperku od roku 1930, měl topenářský obchod a chodíval opravovat kamna lidem nahoře na Šumavě. Od nich slýchal o Kiliánovi No- wotném, slavném pašerákovi, něco úplně jiného. Jako kluka mě zaujalo, jak se jeho vyprávění liší od „oficiální“ verze a postava Kiliána Nowotného mě pak fascinovala až do dospělosti. Jednou jsem v metru zahlédl titulek bulváru, ve kterém nějaká celebrita hořekovala, že se o ní lže úplně nejvíc v celé republice, a mě napadlo, že ve skutečnosti byl tím, o kom se doopravdy nenapsala snad jediná pravdivá věta, právě Kilián Nowotný.

Je knížka o minulosti nebo o současnosti?

Příběh se odehrává v současnosti a jeho hrdinou je dvanáctiletý chlapec, který se musí dočasně přestěhovat z Prahy na Šumavu. Zároveň je i o minulosti, protože při pátrání po osudech „Krále Šumavy” naráží na místní starousedlíky, kteří se mu svými vzpomínkami snaží pomoct.

Co byste vzkázal čtenářům, kteří se obávají, že knížka je – podobně jako film – poplatná ideologii? Ať někdejší zleva, nebo nynější zprava…

Na žádného čtenáře, který by se něčeho takového obával, jsem ještě nenarazil. Pravděpodobně proto, že se kniha snaží zachytit skutečný Kiliánův příběh, což je – jak doufám – znát i z reálií popisujících cestu hrdinů do Bavorska.

Už jste nějaké ohlasy zaznamenal?

Naprostá většina dotazů, které jsem dostal od chvíle, kdy kniha vyšla, se týká upřesnění jednotlivých reálií. V knize totiž vystupuje celá řada skutečných osob z obcí, jako jsou Nové Hutě a Borová Lada. A pokud čtenáři nebo novináři vysloví nějaké pochybnosti, skoro vždycky to jsou věci, které jsem si nevymyslel.

Můžeme být konkrétní?

Kupříkladu kniha začíná tím, jak v bytě hrdiny natáčejí filmaři film Kuky se vrací. Častým dotazem je, proč jsem si hned na začátku vymyslel takový laciný trik. Jenže film Kuky se vrací se u nás doma opravdu natáčel, režiséru Svěrákovi se líbilo starožitné piano a architektovi celý byt a obrázky našich dětí v kuchyni. Párkrát mi také někdo vyčetl, že dvanáctileté dítě by nenapsalo nic podobného, jako je úryvek z deníku citovaný v knize. Jenže ten citát ve skutečnosti pochází ze sešitku mé tehdy dvanáctileté dcery, který jsem si jednou omylem přibalil do svého batohu a pak ho ve vlaku přečetl.

Studoval jste v Plzni. Pocházíte však z jižních Čech a nyní žijete v Praze. Váže vás ještě něco k Plzeňsku?

Studia v Plzni jsem dokončil v roce 1990, kdy se po Evropě dalo konečně cestovat, takže jsem strávil nějakou dobu v zahraničí a pak se vrátil na Šumavu a později šel za prací do Prahy. V Plzni jsem byl naposledy před třemi lety kvůli natáčení dokumentu o studentských stávkách v roce 1989, ale film jsem, přestože v něm vystupuji, ještě neviděl. Žije tu ovšem můj bratr a jeho rodina a s přáteli z Plzně se občas vídám. I když méně, než bych chtěl…