Jak se člověk stane spolupracovníkem UNICEF?
Bývá vytipován, osloven - alespoň v mém případě to tak bylo. A je to samozřejmě nabídka, kterou nelze odmítnout. Tedy pokud si nechcete připadat jako sobecký ignorant, který se v životě zajímá jen sám o sebe.

Co vám v současnosti spolupráce s UNICEF dává?
Uspokojivý pocit, že si alespoň z malé části „odpracovávám” ono pohodlí, ba luxus, v němž dnes díky šťastnému osudu žiji.

Prozradíte, jaké máte v rámci UNICEF povinnosti?
Občas musím na schůzi či valnou hromadu, hlavně se ale coby osoba tzv. veřejně známá snažím UNICEF propagovat v očích české veřejnosti - dávám rozhovory do rádií, televizí, novin… Účastním se též každoročně charitativní dražby panenek, které ušily známé osobnosti - vždy jednu panenku do dražby dodám a jinou vydražím. Taky jsem se letos stal Vyslancem dobré vůle UNICEF, čímž mi pár povinností přibylo -zejména povinnost vyjíždět „do terénu”, to jest do některé z těch chudých zemí, kde UNICEF pomáhá.

V tom případě se nabízí otázka, zda už máte i z těchto míst nějaký zajímavý zážitek.
Minulý týden jsem se vrátil z cesty do Sierra Leone, což je přímořský stát v západní Africe, kde 70% lidí žije z jediného dolaru denně, kde se každé čtvrté dítě nedožije pátých narozenin a kde 80% žen je obřezaných - například. To jsou životní zážitky místy otřesné, ale rozhodně též velmi důležité.

Kdybyste měl vybrat jednu jedinou fotografii z výstavy, která z nich by to byla?
Kterákoli, kde je trpící dítě. Takové fotky by neměly nikoho nechat lhostejným.

Vaše kniha „Nápady laskavého čtenáře” vyšla i jako audiokniha. Těší vás to? Proč myslíte, že audioknihy zažívají v poslední době malý boom? I když je sám rád v autě rád posloucháte, kde se ten boom - podle vás - bere?
Nestíháme číst, jezdíme autem, chodíme cvičit a ženy žehlí… Navíc existují malé praktické přístroje do kapsy, může se s nimi i běhat! Tohle všechno poslech audioknih usnadňuje.

Na řadu přišla literární parodie, která se v české literatuře často nevyskytuje…
To je pravda, nevzpomínám si, že by se jí někdo v naší literatuře v posledních letech věnoval. Naše nová audiokniha je vlastně výběrem z knížek Nápady laskavého čtenáře a Nové nápady laskavého čtenáře. Podobné parodie psal kdysi Václav Lacina; ze současných autorů ale nemůžu jmenovat nikoho.

Inspiroval vás Lacina?
Určitě, ale i Woody Allen, Stephen Leacock a Gilbert Keith Chesterton; to nejsou ryzí parodie, ale mám ho rád. Humoristickou literaturu miluji odjakživa. Těžko ale můžu říct jednoho nebo dva autory, kteří by na mě měli v této oblasti konkrétní vliv.

Kdybyste měl někoho z literárních autorů parodovat dnes, koho byste si vybral?
Pár jich už v seznamu mám, třeba Chucka Palahniuka (od něj Činoherní studio v Ústí už dlouho - jako jediné - hraje úspěšný Klub rváčů - pozn. autora), ale ten seznam bych rád rozšířil i o politiky. Na leckteré z nich by šla parodie napsat velmi dobře.

Vznikne ještě třetí díl Nápadů?
Neslibuji to, neříkám to závazně, musel bych sesbírat víc jmen. Ale nevylučuji, že se do toho do třetice všeho dobrého pustím.

A kdybyste měl parodovat některou ze svých knih?
Já k těm knihám nemám parodický nebo sarkastický vztah. Druhý díl Nápadů laskavého čtenáře jsem napsal jako reakci na otázky čtenářů, kdy napíšu parodii na sebe sama. Nebo se ptali: Myslíte si, že píšete tak skvěle, že nemůžete být zparodován? Odpovídal jsem, že samozřejmě nepíšu tak skvěle a zparodován být mohu, ale kdybych viděl své nedostatky, své manýry, tak bych je ve svém díle neměl. Předpokladem parodie je objevit nějakou tu manýru a pak ji zparodovat.

S výkonem Jiřího Lábuse na nové audioknize jste asi spokojen…
Ano, jsem rád, že ji natočil právě Jirka Lábus. My jsme totiž asi 15 let vzdálení kamarádi. Ve studiu jsme se při práci nepotkávali, ale když padlo jeho jméno, potěšilo mě to. Já se s jeho hereckými schopnostmi nemůžu poměřovat. Když mě vyzvali, abych jednu z těch parodií sám přečetl, varoval jsem, že tam budou slyšet sykavky, že je můj hlas neškolený. S tímto předznamenáním jsem do toho šel.

Zpracovali Radek Strnad a Vladan Drvota