„Ta bezprostřední citovost a citlivost, schopnost okamžité reakce, či spíše neschopnost bezprostřední reakci zadržet, ho předurčila k tomu, aby byl hercem. Nikoli hercem kdekoli a kdykoli, ale hercem Činoherního klubu a české nové filmové vlny," napsal. Landovský je podle něj člověk, kterému a okolo kterého se „dějou věci", který je samotnou podstatou „scénický", který prostě nemá schopnost být nenápadný. Což tento herec a dramatik už svým halasným vstupem na křest publikace potvrdil.

„Lanďák“ na křtu: Zapoměl jsem se oholit!

Zapomněl jsem se oholit," oznamoval všem a dával najevo, že není rád, když je očekáván. „Proč si to kupujete," ptal se přítomných a radil jim, aby si knihu raději vytiskli, když je krize. Kmotry knížky byli herečka a někdejší poslankyně Táňa Fišerová a člen činohry Národního divadla Alois Švehlík. Hosty byli vedle novinářů především členové rodinných klanů čtyřikrát rozvedeného třiasedmdesátiletého umělce.

Napsala to dobře, ale vařit moc neuměla

„Fotka na titulu je krásná," uznal Landovský a slíbil, že časem napíše tajné dodatky. „Albertová je dobrá spisovatelka, ale vařit moc neuměla," řekl o spoluautorce své knihy, která byla jednou z jeho manželek, v pořadí druhá. „Pavel se kupodivu rád ženil - a pak také rád rozváděl," komentovala to ona. Když byli od začátku 60. let spolu, celkem 12 let, těžce dobýval Prahu. „Byla to lopota ho zpovídat. Bylo to prošení, nucení, ale jak chytil slinu, byl fantastický," řekla.

Landovský prý pašoval z NDR jehly

Knihu doplnila soupisy Landovského divadelních, filmových i televizních rolí, vydání jeho divadelních a rozhlasových her a inscenací včetně zahraničí. Na stránkách se čtenáři dozvědí i to, že v mládí nosil saka po slavném Jeanu Maraisovi, že po znárodnění teplických fabrik pašoval z NDR jehly k šicím strojům a že kariéru začínal v operetě. Populární herec prozrazuje, proč ho Jan Grossman nevzal začátkem 60. let do Divadla Na zábradlí, jak ve dnech srpnové okupace Československa vedla přímá telefonní linka z pražského Činoheráku do Svobodné Evropy v Mnichově, jak tuto scénu dobýval a při normalizaci byl z ní vybit.

Kniha se nevyhýbá emigraci, ani návratu po listopadu

Hovoří o své emigraci i o tom, proč se bezprostředně po listopadu 1989 nadvakrát vracel domů. Dodnes bolavá je podle něj kauza jeho hry Protentokrát zbohatneme, jejíž rozezkoušenou inscenaci v Kolowratu v roce 2006 vedení Národního divadla zrušilo.

„Šedesátá léta jsme spolu intenzívně prožívali. A když jsme se rozvedli, bylo to ve smíru, takže jsme se i nadále stýkali včetně let po jeho návratu. Máme spolu dvě dcery, dnes už dospělé, a dvě vnučky," dodala Albertová.