Kdo měl podle Brožové stanout v čele nejvyšší instance soustavy obecních soudů? „Pokud byl kandidátem doktor Robert Fremr, mravně integrovaná osobnost, autorita v oblasti trestního práva potvrzená na mezinárodní úrovni, potom jiné jmenování předsedou NS považuji za politováníhodnou informaci o zpolitizování této funkce,“ řekla. Místopředsedu trestního soudu v Haagu Fremra navrhovala i ministryně spravedlnosti Marie Benešová.

Volba Angyalossyho (56) byla pro odbornou i laickou veřejnost překvapením. Soudcem je 24 let, věnoval se trestnímu právu, deset let byl mluvčím Vrchního soudu v Olomouci, na Nejvyšší soud ho před třemi lety přivedl Pavel Šámal. Kauzy, které soudil, vzbuzují respekt. Uprchlému exposlanci ČSSD Wolfovi uložil šestiletý trest, za žhářský útok na domek Romů v osadě Bedřišce uložil pachatelům čtyři a sedm a půl roku natvrdo, zatímco nižší instance navrhly jen podmínku. K šesti a půl rokům za podvod s akciemi otrokovické teplárny odsoudil miliardáře Radovana Krejčíře. Proto úplně nesedí slova Ivy Brožové, že „do funkce je jmenována osoba, o níž máme minimální znalosti“.

„Nikdy bych nedovolil, aby politika jakkoli zasahovala do výkonu justice. Pro mě je prvořadý zákon, spravedlnost, ostatní je mimo,“ pronesl Angyalossy. Stín pochybnosti na to vrhá fakt, že jako první ho oslovil kancléř Vratislav Mynář a vstupní rozhovory s ním vedli lidé z prezidentské kanceláře. „Jednání trvala zhruba měsíc, když jsem se sešel s panem prezidentem, věděl o mně prakticky všechno,“ sdělil Angyalossy. Právě na jeho stole může časem skončit kauza Lánská obora Mynářova podřízeného Miloše Baláka. Tu včera státní zástupce poslal k soudu.

Okleštěné žaloby

Angyalossy nechystá žádné zásadní reorganizace, ale bude se snažit splnit prezidentovo přání, aby „slovo nedodělky vymizelo ze slovníku justice“. Prezentoval se i oznámením, že po konzultaci s občanskoprávním kolegiem by rád vydal stanovisko k očekávaným žalobám na stát kvůli náhradě škod během nouzového stavu. „V něm by byly popsány okolnosti, za jakých by bylo možné žaloby podávat. Tím by se daly eliminovat ty, které by zatěžovaly soudy, ačkoli by bylo zřejmé, že nemají naději na úspěch.“

Tento výrok vzbudil obecný údiv. Bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu a senátorka Eliška Wagnerová míní, že „není úkolem Nejvyššího soudu dávat dopředu dobrozdání o tom, jak se mají lidé soudit“.